Po Evropě na elektrokolech: Do Řecka a zase zpět

Že jsou elektrokola doménou starších ročníků? Nenechte se zmýlit! Se sympatickými manželským párem Lucií a Lukášem Konečnými se na nich svezeme až do Řecka.

Na 45 denní cestu na kolech po Evropě jsme vyrazili s nulovými zkušenostmi a bez detailního plánu. Věděli jsme jen, že chceme dojet až do Řecka a vrátit se přes Itálii zpátky domů.

Co nás k tomu vedlo?

Známe příběhy cyklistů, kteří se na podobné cesty vydávají každý rok. Neznáme ale nikoho, kdo by při cestě, kde deset hodin denně šlapete do pedálů, zvládal pracovat, nebo se o to alespoň pokusil.

Žijeme v podstatě kočovným životem, živíme se pomocí počítačů a jediné, co ke své práci potřebujeme, je internet. Proto jsme se rozhodli, že to zkusíme.

Cestování je náš největší zdroj inspirace, tak proč to nespojit s koly a podívat se do dalších zemí, kde jsme ještě nebyli?

Kudy jsme jeli

Nebudeme vás napínat, cesta dopadla dobře a během 45 dní jsme projeli osm evropských zemí: Rakousko, Slovinko, Chorvatsko, Černou Horu, Bosnu a Hercegovinu, Albánii, Řecko a Itálii. Našlapali jsme přes 2200 km a zhruba 1300 km jsme urazili ve vlacích a půjčeném autě.

Nevyhnuli jsme se problémům a menším katastrofám. Hned třetí den jsme ve stanu utopili notebook a po týdnu se rozbila první brzda. Já jsem se ji pokusil opravit, tím jsem ji ale nenávratně zničil. Servis jsme nakonec navštívili za naši cestu čtyřikrát a při každém odchodu byla naše peněženka o něco lehčí.

Normální kolo, nebo elektrokolo?

Cestu jsme absolvovali na elektrokolech. Vyslechli jsme si, že nejsme žádní cyklisté, když si pomáháme baterkou, ale můžete si být jistí, že jsme za ni byli rádi, a to velmi často.

Výbava každého z nás vážila společně s kolem téměř 50 kg, po nasednutí jsme byli jak dvě obří valící se brambory, obě vážící více jak 100 kg. Nedovedeme si představit, jak bychom zvládli s takovou zátěží celou cestu bez pomoci odšlapat, vzhledem k tomu, že Lucka nikdy neujela víc jak 40 km vkuse a já tak 80.

Díky ceně elektrokol se z této expedice stala naše historicky nejdražší výprava za hranice.

S dobíjením baterií elektrokol jsme neměli problém

Před cestou jsme se báli dvou věcí. Zaprvé, že bude složité každý večer najít stabilní internetové připojení pro práci a zadruhé, že nebude kde nabíjet kola.

S internetem to opravdu složité bylo, ale s bateriemi vůbec. Brali jsme si je sebou do restaurací a ani jednou se nám nestalo, že bychom nenašli volnou zásuvku.

V každém městě, vesnici, restauraci i kempu nám vždy ochotně poradili, kam si dát baterie nabít. Když nám v Rakousku téměř došly baterie cestou do strmého táhlého kopce, dovolila nám místní zelinářka zapojit si baterie do zásuvky, která trčela mezi hlávkami zelí.

Každodenní ubíjející rutina, která se neomrzí

Dálková jízda na kole je úmorná záležitost. Každý den se vzbudíte s východem slunce, sbalíte stan, naskládáte vše zpět na kole a ideálně v půl osmé vyrážíte na cestu.

Cestou se zastavíte v supermarketu pro něco k jídlu, doplníte vodu a s jistotou víte, že až do tmy budete prostě jenom šlapat.

Pracovat jsme proto často začínali až kolem deváté večer a usínali jsme hodně po půlnoci. V průběhu expedice jsme byli čím dám tím více unavení a vedro, které dosahovalo v poledne až 35 stupňů Celsia, vůbec nepolevovalo.

Něco na tom ale přeci bylo nádherné. Teprve až při pomalé jízdě na kole si totiž uvědomíte, kolik detailů a zvuků lidem uchází, když cestují autem.

Prožitky z vnímání bezprostředního okolí jsou mnohem hlubší, když mezi vámi a přírodou netrčí tlusté sklo.

Cyklistika nepřeje lezení po horách

Milujeme hory a nejraději se po nich celé dny procházíme. Představovali jsme si, že po cestě zdoláme několik vrcholků, ale nakonec jsme se podívali do hor až v italských Dolomitech, tedy v samém závěru cesty.

Na kole totiž musíte pořád někam jet. A když nejedete, tak dáváte pozor, aby vám kolo někdo neukradl. A hlavně náš majetek na něm.

Výběr výbavy trval měsíce

Protože jsme na kolech nejeli nikdy dále než do vedlejší vesnice, vůbec jsme netušili, jaká výbava je na cyklistickou expedici potřeba.

Spojili jsme se s mnoha experty a kamarády, kteří na kolech projeli už půlku světa, nebyli jsme ale o mnoho moudřejší.

Nakonec jsme seznam výbavy dali dohromady a společně se zaměstnanci 4camping.cz jsme se pustili do výběru konkrétních značek a modelů.

Pořádný stan je základ

Bez kvalitního stanu by naše cesta nejspíše vypadala úplně jinak. Často pršelo a není nic horšího, než se ráno probudit s provlhlým nebo rovnou promočeným oblečením.

Marmot Tungsten UL 3P byl skvělá volba a doporučujeme ho všem, kdo se poohlíží po ultralehkém stanu. Sice je vedený jako stan z kategorie pro tři osoby, my jsme ho ale beze zbytku vyplnili našimi brašnami a batohy s elektronikou.

Video - Jak vybrat správný stan na dálkovou cyklistiku

Nafukovací karimatky

Klasickým karimatkám už odzvonilo, tedy alespoň pro nás. Nafukovací karimatky Pinguin Skyline L jsou totiž opravdu komfortní, nafouklé jsou za tři minuty a zalepení případných děr (2x jsme lepili!) není složité.

Video - Jak vybrat správnou karimatku na dálkovou cyklistiku

Spací pytel

Trimm Cyklo spacák váží 650g a je míněný pro použití v letním počasí. Je pravda, že v italských Dolomitech v něm byla trochu zima, ale po zbytek cesty byl perfektní.

Video - Jak vybrat správný spacák na dálkovou cyklistiku

Vše se muselo vejít do několika brašen

Základem pohodlné jízdy je kolo, které není přetížené a má váhu rovnoměrně rozloženou po celé délce. Na každém kole jsme měli umístěny tři cyklistické brašny, jeden velký batoh a několik menších věcí, které jsme na kolo různě upínali.

Brašny obsahovaly kromě zmíněného také oblečení, nářadí, koření, set na vaření v kempu a více jak 10 kg elektroniky, kterou potřebujeme ke svojí práci.

Video - Na elektrokolech po Evropě - ČR a Rakousko / Díl č. 1

Zdroje: archiv autora, loudavymkrokem.cz