Příběh tatranského nosiče - Hanwag Sole People

Chůze je pro člověka nejpřirozenější pohyb. Pro mnoho lidí ale znamená chůze mnohem víc než jen pohyb. Je to začátek nového dobrodružství, objevování a překonávání vlastních hranic nebo následování vášní. Pojďte se inspirovat a vydat se vlastní cestou za dobrodružstvím.

Kdo jsou tedy Hanwag Sole People? Jsou to lidé z celého světa, kteří si ale jdou za svým cílem v botách Hanwag a právě jejich příběhy o dobrodružství, překonávání překážek i sebe samých mohou inspirovat ostatní k tomu, aby udělali první krok a vydali se na svou vlastní cestu.

Jedním z Hanwag Sole People je také slovenský rodák Štefan Bačkor. Štefan vyrůstal v Popradu na úpatí Vysokých Tater nedaleko hranic s Polskem. Jeho matka byla horolezkyně ho brala do hor. Od té doby jsou hory jeho životem.

Stezka vedoucí na skalnaté vrcholky Vysokých Tater je strmá. Štefan má na zádech podomácku vyrobený dřevěný rám naložený sudem s pivem a několika taškami s lahvemi a dalšími zásobami. Nese na zádech přes 80 kg. Jeho dnešním cílem je Zbojnická chata v nadmořské výšce 1960 m. Štefan je jedním z více než 60 tatranských nosičů, kteří zásobují horské chaty v nejmenších velehorách na světě. A to stejným způsobem, jakým se to dělalo už před 200 lety.

Historie vysokotatranských nosičů se píše od 19. století, kdy turistika začala získávat na oblibě a v Tatrách vznikaly první horské chaty. Někteří místní obyvatelé začali pracovat na plný úvazek jako nosiči – podobně jako šerpové v Himálaji. A dodnes jsou tatranští nosiči pro horské chaty v nejstarším slovenském národním parku nepostradatelní. Lanovky ani silnice sem totiž nevedou.

„Jako mladí kluci jsme to dělali, abychom si procvičili svaly, vyzkoušeli své limity a udělali dojem na holky,“ říká Štefan s jiskrou v oku. Po dvaceti letech jsou důvody, proč nosiče dělá, úplně jiné.

„Jednoduše řečeno, práce nosiče je dobrá pro vaši mysl. Nejde jen o svaly. Většina z toho je ve vaší hlavě.“ Někteří lidé meditují, jiní cvičí jógu. Štefan tahá zásoby do hor. To, co by někomu mohlo připadat jako otrocká práce, vnímá jako naprostou svobodu a velmi intenzivní způsob, jak se přiblížit přírodě.

„Jestli ta spousta dřiny stojí za to? Určitě. Nic se nevyrovná tomu, když máte v ruce šálek horkého čaje a dobrou společnost, kterou na chatě potkáte po několikahodinovém boji s přírodními živly. Pokud někdy zapomenete, co je v životě opravdu důležité, tady si na to vzpomenete.“

Krátkometrážní dokument od značky Hanwag zachycuje jeden den ze Štefanova života: