Základní orientace v mapě

Je klasická papírová mapa přežitek nebo má své místo i v dnešním světě chytré elektroniky vybavené GPS navigací?

Myslíte si, že nemáte orientační smysl a mapa bez GPS tedy není nic pro vás? Omyl, k základní orientaci podle mapy orientační smysl nepotřebujete, stačí se jen naučit mapu správně používat a umět v ní číst. Potřebujete pouze dvě věci. Vědět, jak na to, a pak už jen trénovat.

Proč v dnešní době používat i papírovou mapu?

1. Jediným rizikem, že přijdete o orientační podklad, je jeho ztráta. U elektronických podkladů vám může dojít baterka, mobily často přestávají fungovat ve vlhku nebo chladu, zmizí vám GPS signál, pokud nemáte mapy dostupné v offline režimu, pak jste ještě závislí na mobilní síti.
   
   
2. Po celou dobu orientace vnímáte svojí pozici v širším kontextu, a tak i pokud by došlo ke ztrátě, je velmi pravděpodobné, že budete schopni se ještě nějakou dobu orientovat i bez mapy.
   
   
3. Trénujete orientační smysl.

• Kompasy a buzoly

• Obaly na mapy

• Cestovní vychytávky

• Poradna

Nejsem mapový typ…

Základem je nebát se. Pokud vám dělá mapa problém, pravděpodobně vám orientaci v ní nikdo nikdy pořádně nevysvětlil a vy jste při prvním nezdaru na mapu zanevřeli s tím, že nemáte orientační smysl. Přitom bych to přirovnala ke čtení. Někdo se to naučí dříve, někdo později, ale nakonec se naučíme číst zcela bez problémů téměř všichni.

Pro základní schopnost číst v mapě tedy žádný extrémně vyvinutý smysl pro orientaci nepotřebujete, stačí jen znát a dodržovat pár zásad, na které se teď podíváme.

Orientace mapy

Naprostým základem je dobře si natočit mapu. Pokud to totiž neuděláte, lehce se rozejdete na opačnou stranu než máte, a když se ztratíte, už se nenajdete. Ke správné orientaci nám slouží dva způsoby:

1. Pomocí buzoly – značka severu na otočné části buzoly se nastaví tak, aby kopírovala podélnou osu. Buzolou pohybujeme tak dlouho, dokud se střelka ukazující na sever nedostane do branky. Mapu pak natočíme tak, aby mřížka mapy kopírovala dlouhý okraj buzoly s tím, že sever (vršek) mapy ukazuje stejným směrem jako střelka buzoly.
2. Pomocí orientačních bodů – k tomuto způsobu potřebujete rozlišit výrazné body v terénu, které máte zaznamenány v mapě. Může se jednat o cestu, rozcestí, okraj lesa, železnici, řeku, elektrické vedení,… Mapu pak natočíte tak, aby orientační body a linie zakreslené v mapě kopírovaly směr a rozmístění bodů a linií v reálu.

Mapu mějte zorientovanou pokaždé, když do ní koukáte.

obr.: nastavení buzoly s mapou

• Boty
• Oblečení
• Turistické batohy
• Doplňky k batohům

Určení vlastního stanoviště

V průběhu orientace musíte neustále vědět, kde v mapě se nacházíte. Pokud si nejste jisti, zastavte se a pokuste se stanoviště určit. Zorientujte si mapu.

Podívejte se kolem sebe a zaznamenejte všechny výrazné body, plochy a linie, které jste schopni vyčíst z mapy. Jste v lese nebo na poli? Na silnici nebo na cestě? Je ta cesta turisticky značená? Vidíte někde baráky? Jezero? Řeku? Elektrické vedení? Jste v členitém terénu, který by se dal vyčíst z vrstevnic?

Kliknutím na obrázek si můžete prohlédnout nabídku obalů na mapy. 

Měřítko

Důležitým údajem v každé mapě je měřítko. Udává, kolikrát je realita v dané mapě zmenšená. Pokud tedy máte měřítko 1:40 000, 1 cm na mapě odpovídá 40 000 cm v reálu (tedy 400 m). Většinu turistických map zakoupíte v měřítku 1:40 000 nebo 1: 50 000.

Mít na vědomí měřítko je důležité jak při plánování trasy, tak při samotné orientaci. (Víte např., že následující 2 km můžete pokračovat plynule po cestě a teprve potom zpozornět a všímat si případné odbočky). Nebo v případě nenadálých situací a sestupu dolů z hřebene hor budete schopni alespoň orientačně propočítat, jak daleko to budete mít na nejbližší vlakovou zastávku. Měřítko bývá znázorněné v mapě i graficky.

Orientačně vám při určování délky trasy pomůže mřížka mapy, hrana čtverců v ní většinou odpovídá 1 km. Vždy si to ale nejprve přeměřte, nebývá to tak vždy. Pokud vám tedy trasa putuje přes tři čtverečky, bude měřit +- 3 km. Je to ale velmi orientační údaj, protože cesta nemusí protínat celý čtverec, může přes něj jít diagonálně nebo se v něm naopak může klikatit.

Přesněji pak trasu změříte provázkem, jehož konec přiložíte k začátku trasy a necháte provázek kopírovat trasu. Na jejím konci provázek odstřihnete nebo pevně chytíte a pak z grafického znázornění měřítka odečtete délku trasy.

obr.: měřítko

• Trekkingové hole
• Termosky a lahve
• Jídlo
• Pláštěnky

Barevné údaje

Při čtení mapy se zaměřujte na barvy. Nejdete tam 4 základní:

1. Černá: černou barvou se znázorňují popisné údaje. Např. cesty, budovy, silnice, železnice, jeskyně... Přesný popis pro konkrétní značky pak naleznete ve vysvětlivkách. V případě, že jsou cesty značené jako turistické, pak jsou touto barvou samozřejmě označeny i v mapě.

Základní turistické trasy jsou značeny sytě rudou, tmavě modrou, tmavě zelenou a sytě žlutou. Právě turisticky značené cesty se stanou většinou tím nejzásadnějším orientačním bodem při vašich túrách.

Pro úplnost nutno ještě dodat, že spojitá černá čára značí dobrou a zpevněnou cestu, přerušovaná pěšinu, s rizikem špatné schůdnosti.

obr.: barevně vyznačené turistické trasy

2. Modrá: Světle modrou barvou se označují veškerá vodstva (plochy i toky) – jezero, řeka, bažina, rybník.

obr.: modrou jsou vyznačené vodní toky a plochy (řeky, jezera, rybniky,...)

3. Oranžová: označuje výraznější terénní nerovnosti a vrstevnice. Vrstevnice je spojnice bodů se stejnou nadmořskou výškou. Jaký je výškový rozdíl mezi jednotlivými vrstevnicemi nám udává pojem ekvidistance. Někdy bývá uveden u mapy, někdy najdete tento údaj ve vysvětlivkách u značek vrstevnice.

V mapě najdete základní vrstevnice a pak také několik zdůrazněných. Několikrát jsem se setkala s tím, že si lidé mysleli, že na místě zdůrazněné vrstevnice by měla vést cesta. Není tomu tak. Zdůrazněné vrstevnice slouží jen pro přehlednost vrstevnicového systému, kdy máte např. každou pátou vrstevnici zdůrazněnou a máte u ní napsáno, v jaké nadmořské výšce se nachází, snadno tak můžete spočítat nadmořskou výšku základních vrstevnic.

Zkušený turista je schopen si při pohledu na vrstevnice v mapě představit, jak terén vypadá v reálu. Vy si pro začátek všímejte těchto zákonitostí:

• pokud jsou vrstevnice blízko u sebe, jedná se o prudší terén
• pokud jsou vrstevnice daleko od sebe, je terén rovinatější

obr.: vrstevnice blízko u sebe

obr.: vrstevnice daleko od sebe

Vrcholy, sedla, hřebeny

Pomocí vrstevnicového značení jste schopni určit, kde je vrchol, kde sedlo, jak vrchol vypadá. Dále možná zaznamenáte výraznější srázy a údolí. Vytrvejte, pozorujte a postupně zjistíte, jak moc cenné údaje se ve vrstevnicích ukrývají.

Výškové body

Výškový bod je místem, jehož výška byla určena metodou výškového měření. Většina číselných údajů na mapě bude pravděpodobně určení výškových bodů. Tyto údaje jsou kromě nadmořské výšky zmíněných bodů, také nadmořské výšky nejrůznějších objektů. 

obr.: vrcholky

obr.: sedlo

4. Zelená: Zelenou barvou jsou vždy značená zalesněná území, nebo území hustou keřovou vegetací. Místa bez barvy jsou holá, nebo zatravněná.

obr.: zelenou barvou je označený les, bílou barvou nezalesněné území

Na co si dát pozor

Největší nevýhodou papírových map je to, že v průběhu času ztrácejí platnost a vy je nemůžete jen tak jedním kliknutím zaktualizovat. Kvůli ochraně a obnově životního prostředí se turistické cesty čas od času přeznačují. Proto vždy koukejte na rok vydání a orientujte se podle těch nejaktuálnějších.

Mapě zdar!

• Ultralehké stany
• Spacáky
• Karimatky
• Žďáráky
• Praní a údržba
• Čelovky
• Vařiče
• Podpalovače
• Nádobí
• Nože a multitooly
• Cestovní lékárničky
• Elektronika

Užitečné odkazy

• Kompasy a buzoly >

• Obaly na mapy >

• Poradna >

• E-SHOP >

Autor: Kateřina Balcarová

Zdroje: archiv autora, unsplash.com