Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

🏷️ Kód SOFT15: 15% sleva na všechny měkouše 🐑

⚜️ ZLATÝ TÝDEN: Nejlepší dárky za ty nejlepší ceny 💰

🎁 TIPY NA DÁRKY: Výběr toho nejlepšího pro milovníky přírody. 🎄

Nemám zájem o slevy a akce, chci lištu skrýt

Kam na houby a co si vzít sebou?

Jak najít plný košík hub? Co si vzít do lesa sebou, abyste si houbaření pořádně užili za každého počasí? To vše najdete v dnešním článku, který je věnován všem vášnivým houbařům i nehoubařům.

Král českých lesů, hřib smrkový (boletus edulis).

Hojnost srážek a dostatečná teplota přináší v našich končinách každým rokem možnost zajímavých houbařských nálezů. Sezóna zpravidla trvá až do prvních trvalejších mrazů. Ty zkušenější a zvídavější houbařsky uspokojí nejspíš i listopad, odborníci si na své přijdou celoročně. Konkrétní místa jistého úspěchu, klíč k rozpoznání jedlých hub či strukturovaný vědecký článek neočekávejte, to přenecháme mykologům, odborníkům a organizacím na to zaměřeným, máme však pro vás připravených několik léty prověřených tipů a doporučení, jak se dobře připravit, z lesa neodejít z prázdnou a ještě si to celé patřičně užít.

Hřib žlutomasý (Xevocomellus chrysenteron) běžně nazývaný "babka", v atlasech často označovaný jako suchohřib. Roste hojně v celé sezóně, často po skupinkách.

Přípravu není radno podceňovat

Úplným základem před výpravou do lesa je samozřejmě odpovídající oblečení a vybavení. Počasí je obzvlášť v době rychlejších změn klimatu stále více nevyzpytatelné, a nezřídka kdy se jasná obloha dokáže proměnit v déšť se silným větrem. Navíc poslední, co by si houbař z lesa chtěl odnést, je nachlazení. Proto než vyrazíte, pečlivě zkontrolujte předpověď a ideálně mějte po celou dobu po ruce dostatečně nabitý telefon s funkční mobilní aplikací zobrazující meteorologický radar. Dá se tak s vysokou přesností predikovat situace a odlišit tak v zásadě neškodná mračna či lehkou přeháňku od vydatného deště.

Pro všechny případy si však do batohu přibalte dostatečně spolehlivou pláštěnku a jednu vrstvu oblečení navíc. Na podzim obvykle postačí obyčejná mikina. Hodit se bude i drobné občerstvení, ovoce, nezbytná je i dostatečná zásoba tekutin odpovídající vašim potřebám. Hon za hřiby a dalšími skvělými jedlými houbami často nečekaně prodlužuje pobyt v lese. Navíc, štěstí přeje připraveným.

Důležitou součástí vybavení je také mapa. Pokud nejste “klasik” a zastánce papírové podoby, doporučujeme zařízení s možností zobrazení polohy. I těm s nejvytříbenějším orientačním smyslem se čas od času stane, že si nejsou jisti, kde se po hodině brouzdání v lese nachází. Ideálním pomocníkem je tak detailní turistická mapa a dostatečně nabité zařízení s GPS.

Suchohřib hnědý (Imleria badia)

Taška, košík, kbelík?

Plodnice hub jsou z velmi vysokého procenta tvořeny vodou. Při rostoucí teplotě a nedostatku vzduchu se houby snadno zapaří, což nejen negativně působí na jejich vzhled, ale také podporuje rozmnožování škodlivých organismů. Zcela nevhodná je igelitová taška, ve které se houby navíc pomačkají a stávají se po krátké době zdravotně závadné. Nevhodný je rovněž plastový kbelík, který díky absenci otvorů nedokáže zajistit přísun vzduchu houbám ve spodních vrstvách. Ideální je tak klasický proutěný košík splňující všechny potřebné parametry. Houby by se do košíku vždy měly vkládat dostatečně očištěné, což nepůjde bez kvalitního nože. Skvělým pomocníkem jsou zejména houbařské nože s čistícím štětečkem, dobře ale poslouží i klasická “rybička” nebo švýcarský nožík. Pokud není zbytí, vyvarujte se obloukem nožům bez pouzdra nebo bez zavíracího mechanismu.

Nádherná hřibovitá houba s pekelným názvem hřib satan (Rubroboletus satanas). Je poměrně vzácný, roste roztroušeně od června do října na teplých místech. Tato houba je jedovatá a vyvolává zvracení, především potom v syrovém stavu. Nezkušení houbaři jej mohou zaměnit za jedlý hřib kovář či koloděj.

Výběr vhodné lokality

Kdo má svoje ověřená místa, může vyrazit na jistotu. Ona ta jistota tedy nikdy není stoprocentní, roli hraje velké množství faktorů. Stromy stárnou, usychají, nebo jsou nezřídka kdy napadeny škůdci, a tak i přes dostatečnou vláhu nemusí být vaše očekávání naplněna. Tomu kdo má kromě samotného sběru hub rád i hledání a rád zkouší nová místa, doporučujeme před výběrem lokality zkontrolovat především nasycenost půdy vodou. Přehlednou mapu pravděpodobnosti růstu hub zpracovává například Český hydrometeorologický ústav a jedním z hlavních faktorů je právě četnost předchozích srážek. Vybranou lokalitu si následně doporučujeme otevřít na satelitní mapě na některém z dostupných mapových portálů. Satelitní mapu hledejte co nejaktuálnější. Stoupající sucho, škůdci a kácení velkých lesních ploch vám v opačném případě může připravit nepříjemné překvapení, a les na vybraném místě už ani nemusí existovat. Při detailnějším zobrazení vám satelitní mapa navíc může pomoc s určením druhu lesa nebo jeho stáří. Neopomíjejte rovněž nadmořskou výšku a reliéf, dobrým pomocníkem bývá turistická mapa s vrstevnicemi.

Nezkušení houbaři mohou často zaměnit jedlé druhy hřibů a suchohřibů za hřib žlučník (Tylopilus felleus), často lidově nazývaný "hořčák". Je dobře rozpoznatelný podle narůžovělých rourek na spodní straně klobouku, v mládí je však rozpoznatelný obtížněji. Údajně býval v minulosti konzumován pro své léčivé účinky, vzhledem k jeho intenzivní hořké chuti to však rozhodně nedoporučujeme.

První dojmy

Nejlepším signálem je tak větší množství hub různého druhu hned při vstupu do lesa. Nemusí to být hned pravé hřiby. O ty už se pravděpodobně někdo postaral, pokud nejste vysloveně ranní ptáče nebo ve správný den v dané lokalitě první. Jde spíš o samotnou druhovou pestrost. Stejně tak odřezky třeně plodnic bývají spíše dobrým signálem, pokud se nebojíte hledat. Je totiž v takovou chvíli jasné, že to v okolí roste. Důležitým indikátorem je rovněž již zmiňovaná vlhkost půdy přímo v konkrétním lese. I plná louže a výrazně rozblácená lesní cesta můžou lecos prozradit. Pokud les hned po vstupu “křupe” suchem, podmínky pravděpodobně nebudou pro většinu hub ideální.

Dobře rozpoznatelné plodnice lišky obecné (Cantharellus cibarius). Nezkušení houbaři ji mohou zaměnit za lištičku pomerančovou, někdy považovanou za nejedlou. Toxicita u ní však nebyla prokázána.

Na co si dát pozor

Faktorů pro růst hub je opravdu nepřeberné množství a kromě výše zmíněného lze uvést třeba orientaci svahu, složení půdy a mikroklima dané lokality. Pokud vás taková řada proměnných neláká a chcete si houbaření převážně bez hlubokého přemýšlení užít, zásadně doporučujeme v lese nikam nespěchat a všímat si detailů. Odlišné druhy hub mohou růst vzhledem k podobným potřebným podmínkám pospolu, typickým příkladem je častý výskyt Muchomůrky červené (Amanita muscaria) poblíž různých druhů hřibů a suchohřibů. Červené muchomůrky si navíc v lese vzhledem k jejímu vzhledu snadněji všimnete i na výrazně delší vzdálenost. Proto se nebojte na takovém nalezišti nějaký čas strávit a řádně prohledat okolí. Obecně platí, že pokud někde v lese spatříte místo s výrazným výskytem hub, v klidu a pozorně hledejte. Dobrým znakem mohou být i otravné pavučiny, které se zamotají do vlasů. Není to nic příjemného, ale je jasné, že před vámi nikdo stejnou cestou nešel. Neopomeňte se dívat i nahoru - všímat si přibližného stáří lesa, převažujícího druhového zastoupení stromů nebo třeba orientace svahu, a to zejména na místech bohatého nálezu. Průběžně monitorujte také počasí, ať se nemusíte zpět vracet promočení až na kost.

Jedlá a hojně rostoucí muchomůrka růžovka (Amanita rubescens). Od jedovatých druhů muchomůrek ji lze odlišit díky rýhovanému prstenci a růžovění po poškození. Snadno zaměnitelná je s rovněž jedlou muchomůrkou šedivkou.

Ve sběru hub se nepokoušejte experimentovat, ač není na místě se přímo strachovat nebo obávat. O tom by houbaření být nemělo a jedovaté exempláře jsou většinou dobře rozpoznatelné. Nicméně, vždy ke sběru přistupujte s respektem. Pokud jste zkušenější a rádi si pochutnáte třeba na výtečných ryzcích, bedlách, holubinkách, čirůvkách, václavkách, muchomůrkách a dalších, sbírejte pouze na jistotu. Zaměnitelné druhy mohou růst často pospolu, proto je v takovém případě dobré kontrolovat klíčové rozpoznávací znaky u každé jednotlivé plodnice. Některé rozpoznávací znaky se ukážou třeba až v řádu minut po narušení třeně nebo klobouku. Pokud si nejste zcela jistí nebo je houba ještě příliš malá k jasnému určení, vždy ji ponechejte v lese.

Poslední rada na závěr? Pokud se houbaření nevydaří a z lesa si odnášíte prázdný košík, nezoufejte. To se stává i těm nejlepším a nejzkušenějším. A i o tom houbaření je. Pokud bychom šli vždy do lesa na jistotu, možná by to vzrušení a radost z plného košíku zkrátka už nebylo takové. A každý neúspěch je další zkušeností a zároveň krokem vpřed!