Rozhovor: Cesta kolem světa žigulem

Rozhovor s nevšedními cestovateli.

Ahoj pánové, vaše odvážná cesta Kolem světa žigulem je v cíli v Česticích. Co k tomu můžete říct?

Po téměř deseti měsících jsme opět dorazili na start naší expedice kolem světa žigulem do Čestic. Cestou přes 4 světadíly Evropu, Asii, Severní a Jižní Ameriku jsme s maximální cestovní rychlostí 80 kilometrů za hodinu najeli 56 500 kilometrů s průměrnou spotřebou 9 litrů na 100 kilometrů.

To je hodně lakonické shrnutí. Nechcete být přece jen trochu konkrétnější? ;-)

Navštívili jsme 30 zemí a poznali jsme pohostinnost mnoha lidí po celém světě.

V Kyrgyzstánu pro nás zabili kohouta a udělali slavnostní večeři.

V Chile jsme byli - například - zase pozváni do výrobny sýrů.

V Rusku jsme zažívali největší popularitu, protože jsme cestovali 42 let starým ruským autem. To bylo pro všechny nepředstavitelné a všichni nás varovali, že brzy se auto rozbije a my někde umřeme. Naštěstí jsme to přežili.

Jak vypadal výběr vaší trasy s ohledem na typ a stáří vašeho dopravního prostředku? Držel se žugulík statečně?

S žigulíkem jsme se příliš nepárali. Projeli jsme s ním i extrémní nadmořské výšky. Například v Pamíru a v Andách jsme vystoupali až do 4500 metrů nad mořem. Vyšší teplota a málo kyslíku ve vzduchu však byly pro žigulíka téměř smrtelnou kombinací.

Občas se stalo, že se zastavil a my jsme museli čekat, než si odpočne a my budeme moci pokračovat. Nejednou se takto zastavil na rušné křižovatce uprostřed města.

Co byla tedy největší technická překážka?

Prakticky nás trápily dvě věci. Byla to palivová pumpa v kombinaci s teplým benzínem a pak všudypřítomné přehřívání motoru.

Na špatných cestách se také zlomily obě zadní pružiny, lehce se nám rozhodila geometrie podvozku a spoustu dalších drobností.

Vypadá to, že jste se s žigulem nenudili. Obešla se vaše cesta alespoň bez dopravních nehod?

Potkaly nás dvě dopravní nehody. První byla v Mexiku a druhá v Ekvádoru. V Mexiku to odnesl levý blatník a v Ekvádoru pravý blatník, tak aby bylo auto symetrické. Zraněním jsme se díky bohu vyhnuli.

Tak dlouhá a náročná cesta musí jednoho poznamenat. Jak to cítíte vy?

Naše cesta byla velké dobrodružství, potkali jsme mnoho lidí a zažili jsme spoustu dobrých i horších zážitků. Před cestou jsme měli obavy z ponorkové nemoci, ale nakonec žádná nepřišla a my jsme si cestu užili.

Takže už přemýšlíte nad něčím dalším?

Teď, když už spíme v posteli, jíme v suchu a v teple domova a nic nám vlastně neschází, tak zase přemýšlíme nad dalšími pohodovými cestami za nepohodou.