Jak se chovat v Krkonoších na skialpech a proč?

Proč je naše příroda ohrožená víc než příroda na Aljašce nebo Kamčatce? Jaké dopady má porušování pravidel na Krkonošský národní park? Jak ohrožují skialpinisté populaci sokola stěhovavého, nejohroženějšího dravce u nás?

V dnešním článku se budeme věnovat ochraně přírody v Krkonošském národním parku. O této problematice jsme si povídali s mluvčím Krkonošského národního parku Radkem Drahným, který nás zasvětil do problematiky ochrany přírody v souvislosti se skialpinismem, ale i v rámci jiných sportů a aktivit v přírodě. Dozvíte se například, proč je tak důležité dodržovat pravidla národního parku právě v Krkonoších a mnoho dalších zajímavostí z krkonošské přírody. 

Skialpinismus v Krkonošském národním parku 

“Národní parky mají svou legislativu, která uchovává a chrání cenné přírodní dědictví. Ve vztahu ke skialpinismu je to do jisté míry lehce konfliktní, protože trasy, které v Krkonoších jsou pro skialpinisty atraktivní, jsou zároveň lokalitami, které jsou v rámci české ochrany přírody těmi nejvzácnějšími,” říká Radek Drahný, tiskový mluvčí národního parku Krkonoše. 

Trend skialpinismu se objevil již před dvaceti lety. Zpočátku skialpy hojně využívala horská služba, pro kterou byly pochopitelně velkým ulehčením při každodenní práci. Obliba skialpových lyží v posledních letech neustále stoupá a vyústila v období covidových restrikcí, kdy byly na horách uzavřeny sjezdovky. Od té doby je skialpinismus a skitouring ohromným trendem. 

V rámci ochrany přírody správa Krkonošského národního parku vymyslela ve spolupráci se skialpinisty a horskými vůdci osm tras, které jsou pro skialpinisty doporučované. Obecně však Krkonoše pro tento druh sportu vhodné nejsou. Kdo se skialpinismu chce naplno věnovat, tak zde nenajde zajímavé a legální terény, ale musí vyrazit do zahraničních pohoří. Je to dáno tím, že Krkonoše jsou překryty ochranou národního parku a takzvaným klidovým územím, tedy oblastí nad horní hranicí lesa, kde je oblast arkto-alpínské tundry, což je to nejcennější, co v Krkonoších, potažmo v celé České republice máme. V této lokalitě jsou ledovcové kary, pozůstatky doby ledové, které Krkonoše formovaly. Právě tyto kary jsou pro mnoho skialpinistů velkým lákadlem. V těchto lokalitách potom dochází k největším střetům s ochranou přírody. Není to naprosto hermeticky uzavřená oblast, ale chodit můžete výlučně po značených turistických cestách, tedy cestách značených pásovým značením Klubu českých turistů nebo po zimních tyčových cestách, které jsou v Krkonoších speciálně pro zimní období v místech, kudy nevede cesta letní. Skialpové trasy potom vedou částečně po značených turistických cestách, někde jsou ale i netradiční volné sjezdy, které mohou být pro skialpinisty zajímavé.

Sněhová pokrývka přírodu neochrání 

Čemu může lyžař uškodit, když jsou všude dva metry sněhu? Když je v předpovědi počasí, že jsou v Krkonoších dva metry sněhu a ideální sněhové podmínky, neznamená to, že jsou dva metry sněhu všude. “Kdo Krkonoše a přírodní poměry dobře zná, ví, že celosvětovou vědou byl právě z Krkonoš popsán fenomén tzv. anemo-orografických systémů, což jsou v češtině větrohoropisné soustavy.” 

Jednoduše řečeno jsou hřebeny pod neustálým tlakem, tedy pod neustálým vlivem větru. Tyto větry foukají ze severovýchodu a Krkonoše jsou v rámci střední Evropy od Severního moře prakticky první velkou bariérou, na které tyto větry narazí. Větry způsobují mimo jiné také to, že na hřebenech jsou místa, kde se sníh kumuluje v závětří a kde může být sněhová vrstva až 15 metrů. Díky tomu jsou na hřebenech také místa, jako například Bílá louka u Luční boudy nebo sedlo u Památníku obětem hor, kde v ten samý okamžik může být pouhých 5 cm sněhu. Na vrcholcích hřebenů je arkto-alpínská tundra, tedy ekosystém, kde se potkává alpínská vegetace z Alp se skandinávskou. Tuto vzácnou lišejníkovou tundru, tedy nejrůznější keříčky lišejníků uvidíte například v bezprostřední blízkosti cesty směrem k Památníku obětem hor. Pokud je na těchto lišejníkových zahrádkách pouze 5 cm sněhu, zdánlivě je všechno v pořádku, protože jsou pod sněhem. Pokud však prošlápne v tomto místě sníh skialpová lyže, lišejníky nejsou dostatečně chráněny, takže dochází k ničení tohoto vzácného ekosystému. Jsou místa, kde je sněhu enormně mnoho a potom jsou vyfoukávaná místa, kde je sněhu enormně málo. Argument, že jsou v Krkonoších dva metry sněhu, tedy z odborného hlediska neobstojí.

Vysoká návštěvnost Krkonoš

Dlouhá léta vycházela správa Krkonošského parku z dat statistického úřadu poskytnutých ubytovateli, která říkala, že Krkonoše mají roční návštěvnost zhruba 5-6 milionů návštěv. V roce 2018-2019 ukázala data od mobilních operátorů, že návštěvnost je dvojnásobná. Z tohoto hlediska Krkonoše poskočily v žebříčku návštěvnosti téměř ze dne na den mezi prvních pět nejnavštěvovanějších národních parků na světě z hlediska velikosti území. Právě s tím souvisí i mnoho negativ. 

“Skialpinismus, skitouring, běžecké lyžování ani pěší turistika problémem nejsou, když lidé respektují pravidla, která v národním parku jsou a chovají se alespoň trochu ohleduplně. Když lidé přicházejí do přírody, měli by se chovat jako návštěva u někoho doma.” 

Kde je vlastně tedy problém?

Když z 12 milionů návštěv ročně bude byť jen jedno procento neukázněných lidí, je to ihned 120 tisíc lidí, kteří přírodě škodí. To jsou obrovská čísla. Můžeme polemizovat o tom, proč tomu tak je, ale když se podíváte na mapu v rozsahu 100-150 kilometrů, což je dojezdová vzdálenost na jednodenní výlet, máte kolem 7 stotisícových měst a hlavní město Prahu. Krkonoše jsou jednoduše velice snadno dostupnou lokalitou, kam míří lidé za odpočinkem, relaxem, přírodou nebo sportem. Krkonoše nejsou, možná bohužel, Aljaška nebo Kamčatka, kde musíte jít týden divočinou, nést si vše na zádech, abyste se vůbec někam dostali. Lidé do Krkonoš přijíždějí tzv. na otočku, problém tedy spočívá především v absolutním množství návštěv národního parku, kde i malé procento lidí, kteří nerespektují pravidla, působí enormní škody. 

Příroda je všude kolem nás

“Příroda je samozřejmě také kolem nás. Příroda není jen to, co je pod sněhem.” 

Typickým příkladem je tetřívek obecný, který je v poslední době celkem často diskutovaným tématem. Je to jeden z nejviditelnějších druhů, kvůli kterým byla ochrana národního parku zřízena. Tetřívek je vzácný, ohrožený, plachý druh, jehož počty se ještě před desítkami let počítaly na tisíce. Dnes je v Krkonoších posledních 63 kohoutků. Z hlediska České republiky je tetřívek v Krkonoších, potažmo sousedních Jizerských horách, prakticky jediná životaschopná populace, která má perspektivu přežití do budoucna. 

Tetřívek obecný 

Tetřívek a jeho životní politika v zimě je taková, že neusíná zimním spánkem, nehibernuje, ale má klidový režim. Tento druh hrabavého ptáka si každý večer vytvoří záhrab, tam přečká nepřízeň počasí a další dny z tohoto záhrabu musí vyjít ven a pokusit se najít si potravu. Jelikož nehibernuje, potřebuje příjem potravy celou zimu. Potravou jsou mu pupeny, které hledá nad sněhovou vrstvou. Těch však není příliš, takže žije především ze svých tukových zásob nastřádaných v průběhu léta a podzimu. Kvůli predátorům si dělá záhrab vždy nový, protože lišky a další predátoři loví po pachu. Tvorbou nových záhrabů tetřívek ztrácí energii, kterou si potřebuje šetřit. V okamžiku, kdy skialpinisté nerespektují klidové území a zákaz vstupu do volného terénu kde tetřívek zimuje, je vyplašen a poodletí. Zima trvá 90 dní, za tu dobu udělá tetřívek obecný přirozeně přibližně 30 záhrabů. Pokud je však několikrát denně plašen, musí své záhraby střídat častěji a ztrácí tak energie mnohem víc. To vede velmi často k tomu, že se tetřívek jara nedočká, protože mu energie schází. 

Pro představu - když máme zimu, která trvá 90 dní, tetřívek si udělá 30 záhrabů, tak při této vydané energii je schopen zimu přežít. V okamžiku, kdy je několikrát denně vyplašen, musí své záhraby často střídat, ztrácí energii a záhrabů musí přes celou zimu udělat třeba třikrát víc. Tato situace vede velmi pravděpodobně k tomu, že se tetřívek jara nedočká, protože na to nemá dostatek energie.

Sokol stěhovavý

Dalším příkladem je Sokol stěhovavý, který je extrémně kriticky ohrožený druh dravce v české přírodě. V Krkonoších hnízdí asi šest párů na celém území hor, tedy na české i polské straně. Sokol hnízdí na skalách v ledovcových karech. Skialpinisté mají často zažitou představu, že ptáci hnízdí v dubnu a květnu. Jenže v horách je to jinak a v případě sokola obzvlášť, ten totiž přilétá už koncem ledna a v únoru přivyká na hnízdiště. Když je rušen, speciálně lyžaři v blízkosti jeho hnízdiště, tak nezahnízdí.

Kde hledat informace

Správa Krkonošského parku vytvořila na svých stránkách sekci pro veřejnost, kde v podkapitole Turismus v Krkonoších najdete i samostatnou sekci věnující se skialpinismu. Dozvíte se tam nejen informace o zákazech, ale také podrobné informace proč se všude lyžovat nedá, jaké jsou doporučované trasy pro skialpinisty, a najdete tam i nejrůznější videa o sokolovi nebo tetřívkovi. 

Užitečné odkazy

• Poradna >

• Testovna >

• Praní a údržba >

• E-SHOP >

Autor: Radek Drahný 

Zdroje: archiv autora, www.krnap.cz, youtube.com