Lukáš Pollert: Do přírody vyrážím zásadně s dětmi.

Olympijský vítěz z roku 1992, vodní slalomář a kanoista, Lukáš Pollert, je zvyklý trávit volný čas v přírodě. A jeho šest dětí má štěstí – tatínek je bere na výlety vždycky s sebou.

Výbavu si pořizují na Výstavě stanů a vybavení do přírody, která probíhá každoročně od června do půlky srpna, a v outdoorovém e-shopu 4camping.cz, jejichž je Lukáš Pollert tváří.

Když vyrážíte s partou třeba na vodu, je pro vás důležité, pod jakým stanem a v jakém spacáku vy i děti spíte, nebo vám na tom až tak nezáleží?

My především potřebujeme stan větších rozměrů, protože je nás osm. Takhle velký stan se ale na zádech unést nedá, a tak skladnost moc neřeším. Jsme zvyklí dojet na místo autem. A spacáky nám stačí jednoduché, protože vyrážíme v pozdním jaru, létu a začátkem podzimu. V zimě pod stan nejezdíme.

Proč a čím se vybavujete na Výstavě stanů? Co vás tam letos zaujalo?

To už je taková tradice. Každý rok jdeme do Letňan na Výstavu stanů a mé děti tam pokaždé musí prolézt všechny stany a vyzkoušet jejich ložnice. To zabere mnoho času. A ještě o něco více pak vysvětlování, že už několik stanů máme a další tedy nepotřebujeme. Na Výstavě zkoušíme měkkost karimatek a příjemnost spacáků a křesel. Mám zkušenost, že každý rok se svítilny překonávají v ještě lepší účinnosti, a tak vždy váhám, zda zase nekoupit novou. Je fajn, že si vše můžeme vyzkoušet a prohlédnout. Na stanování je nás hodně, tak těžko můžu uspokojit všechny. Letos jsem si koupil spacák zn. Coleman já, příští rok mám vyhlédnuté pohodlné křeslo pro manželku od Outwellu. A pro sebe ☺

Co dalšího ze sportovní výbavy vám v poslední době udělalo opravdu radost?

Pořídil jsem si skládací elektrokolo a to je outdoorový prvek ušitý mně na míru. Mám rád přírodu, hory, lesy, ale především, když tam nejsem utrmácený, zadýchaný a upocený. Když jsem v té přírodě odpočinutý, tak si to nejvíce vychutnám. Miluji komfort a luxus. Komfort je elektrokolo, luxus panenská příroda!

Je nějaké vybavení nebo materiály, o jakých se vám v čase vašeho závodění na divoké vodě ani nesnilo, a které dnes závodníci běžně mají?

V tomto ohledu se toho za uplynulých 10-20 let až tak moc nezměnilo. Snad jen dostupnost vodních terénů – umělých kanálů. Těch přibylo mnoho, a tak je mnohem více možností trénovat.

Zkoušíte s dětmi i nějaké adrenalinové sporty nebo podnikáte dobrodružné cesty?

Vůbec nic. Nepodnikám žádné nebezpečné výpravy. Lyžujeme jen ve Špindlu. Pouze děti milují jezdit volně, lesem. Tak jen trnu, aby se jim nic nestalo. A co se týče vodních radovánek, vlastníme dva paddleboardy a na těch si děti ve vlnách docela vyhrají. Já ne. Stojím na břehu a jen tak pokukuji, aby se nic mimořádného nestalo.

Dostal jste se vy sám někdy na divoké vodě do situace, kdy jste se opravdu bál?

Trochu jsem měl obavy na řece Paraná, kde jsme na jakémsi mezinárodním závodě startovali přímo pod vodopády Foz d Iguazu, což je největší systém vodopádů na světě. Teklo tam 10 000 m³ za vteřinu – asi jako při velkých povodních v roce 2002 v Praze. Dělaly se velké víry a celkově to bylo dost divoké. Jelo se sice o peníze, ale já jsme to schválně zdržoval, abych nemusel postoupit do dalších rozjížděk.

A ještě poslední otázka – bez čeho byste nikdy na cesty nevyrazil?

Asi bych už nikdy nevyrazil bez dětí. Jsem všude kvůli dětem, a tak bych sám nešel.

Lukáš Pollert:

Lukáš Pollert (* 24. března 1970 Praha) je český lékař, bývalý komunální politik a především bývalý vynikající český a československý vodní slalomář, kanoista závodící v kategorii C1. S partnerkou Pavlou Škutinovou má 6 dětí, tři syny a tři dcery, které - jak on sám říká - rád brává s sebou do přírody. Možná i proto je Lukáš Pollert také tváří tradiční Výstavy stanů a vybavení do přírody, která se každoročně koná v pražských Letňanech.

Jako sportovec dosáhl mnohých významných úspěchů. V roce 1997 získal stříbrnou medaili na mistrovství světa. Z evropských šampionátů si přivezl dvě stříbra (C1 družstva – 1996, 2000) a dva bronzy (C1 – 1998, 2000). V roce 1993 vyhrál celkové pořadí Světového poháru v kategorii C1. Na Letních olympijských hrách 1992 v Barceloně vybojoval zlatou medaili, v Atlantě 1996 získal stříbro. Sportovní kariéru ukončil v roce 2000, aby se mohl věnovat lékařství, které vystudoval. Vzbudil kontroverzi ve společnosti, když obě své olympijské medaile prodal za 150 tisíc Kč, které poté věnoval nadaci Drop In.

Jako doktor pracoval na interně, poté na urgentním příjmu Ústřední vojenské nemocnice. V současné době pracuje ve Fakultní nemocnici v Motole na klinice anesteziologie a resuscitace.

Zdroje:

archiv autora, wikipedia.org