Mushing je sport, ve kterém člověk se psy tvoří tým a společnými silami zdolávají různě dlouhé tratě.
Vznik mushingu
Prvopočátek mushingu je u severských národů, které hledaly, jak snadno přepravit těžký náklad na větší vzdálenost. Poté člověk zjistil, že někteří psi jsou pro to vhodnější než jiní, a začal s plánovaným chovem. Nejdůležitějšími vlastnostmi psa byla vytrvalost, spolehlivost a také nenáročný chov.
Člověk je tvor soutěživý, a tak netrvalo dlouho a začalo zápolení psích spřežení. Další vývoj tohoto sportu podpořila i zlatá horečka na Aljašce, která napomohla rozšíření a upevnění používání psího spřežení v každodenním životě i jako formu zábavy na přelomu 19. a 20. století. Aljaška se tedy dá nazvat kolébkou saňového sportu.
Role mushera
Spousta lidí si myslí, že musher je člověk, který si stoupne na sáně, káru čí speciální tříkolku a veze si zadek. Dříve tomu tak nejspíše bývalo, ale dnes je mushing velmi oblíbený sport, a jako u každého sportu se i zde posouvá vývoj dopředu. Konají se Mistrovství světa, Mistrovství Evropy, jezdí se světový pohár a dokonce se začíná uvažovat, že se mushing dříve nebo později zařadí i mezi olympijské disciplíny. Z tohoto pohledu je jasné, že dnes už musher musí být celkem fyzicky dobře připravenou osobou.
Proto se v dnešní době rozděluje většinou trénink na dvě části - příprava psů, kdy si musher opravdu vozí jen zadní část těla, protože jde o trénink psů, a druhá část, kdy na sobě musí zapracovat také musher. Při závodě pak musí do sebe vše zapadnout - trénovanost psů i mushera. Při závodě jde tedy o spolupráci zvířete a člověka. To znamená, pokud chcete být úspěšní, že do každého kopce seskakujete ze stupátek a pomáháte psům tlačit sáně či káru - běžíte, abyste si udrželi rychlost a bylo to co nejrychlejší.
Mushing může dělat člověk, který miluje psy, přírodu a hlavně se nebojí zašpinit. Je to časově a finančně velmi náročný koníček, přesto ho dělají i lidé, kteří mají občas hluboko do kapsy. V podstatě to není koníček, je to životní styl a vy jako musher tomu vše přizpůsobujete a podřizujete.
Dělení mushingu
V dnešní době se mushing dělí na individuální a týmové disciplíny (psí spřežení). Dále na závody off snow (na suchu) a on snow (na sněhu) a především pak dle délky trati, což jsou sprintové (do 25 km), midové (35 km a více bez zátěže) a longové (45 km a více se zátěží) závody. A samozřejmě nesmím zapomenout na etapové závody. Dále se dnes mushing dělí na čistokrevná plemena a různé křížence šlechtěné speciálně na rychlost.
Podle psů
- Mezi čistokrevné psy patří: sibiřský husky, aljašský malamut, český horský pes, samojed, grónský pes.
- Mezi křížence neboli kategorie otevřené patří: evropský saňový pes, aljašský husky a další speciálně šlechtění psi.
Individuální disciplíny
off snow:
- Scooter - speciální koloběžka, ke které máte zapřaženo 1-2 psy
- Bikejöring – jízda na kole s 1-2 psy
- Canicross - běh s 1 psem
|
on snow:
- Skijöring – běžky s 1–2 psy
- Půlka – běžky a ještě mezi vámi a 1–4 psy jsou speciální malé přepravní sáňky
|
Většina individuálních disciplín se ještě dělí dle pohlaví, tedy na muže a ženy. U týmových disciplín tomu tak není.
Týmové disciplíny (psí spřežení) a jejich kategorie
off snow:
- Sprint
A – tým 5–8 psů C – tým 2–4 psi
- MID (středně dlouhá trať)
MU – 7 a více psů MB – tým do šesti psů
|
on snow:
- Sprint
U – neomezený počet psů A – do 8 psů B – do 6 psů C – do 4 psů
- MID
MU – neomezený počet psů MB – do 6 psů
- Long se zátěží
LU – neomezený počet psů LA – do 8 psů LC – do 4 psů
|
Nejznámější závody
Ve světě se jezdí mnoho etapových závodů. Dokonce jeden z nejtěžších v Evropě se jezdí po hřebenech Orlických hor, a to Šediváčkův long (300 km).
Ve světe patří mezi nejznámější závody:
Užitečné odkazy
Autor: Jan Svoboda
Zdroje: archiv autora, pixabay.com