Přenocování v zimních podmínkách

Sbírka rad a tipů z mrazivých bivaků a zasněžených stanů.

Zima je dlouhá, dny krátké a vy máte pocit, že do léta s outdoorem nevydržíte? Nemusíte! Vyrazte na zimní dobrodružství. S dobrou přípravou a kvalitním vybavením je odvážným příroda otevřená celoročně. Máme pro vás vychytávky vyzkoušené na vlastní kůži, které vám zimní expedice zpříjemní.

Úvod

Začneme varováním. Pokud nemáte zkušenosti, neznáte vybavení a nevěříte si, tak se zimou začínejte postupně, ideálně třeba koncem léta. Není nic horšího než sbalit v lednu batoh, vyrazit sám na místo, které neznám, a prostě to zkusit.

Dlouhý pobyt v chladném prostředí může, obzvlášť pokud nejste zvyklí, vést ke zhoršení koncentrace, jemné motoriky a v extrémních případech dokonce ke ztrátě vědomí. Do zimy proto vyrážejte ideálně s parťákem a vždycky se záložním plánem – když se něco pokazí, promoknete, vítr vám vezme spacák nebo stan – musíte mít jistotu, že se kdykoliv zvládnete vrátit do bezpečí.

Když k tomu ale budete přistupovat zodpovědně, odměnou vám budou nádherné zimní scenérie, jedinečné zážitky a pocit, že příroda je tu jen pro vás.

Vybavení je základ

Úspěch zimního přenocování je z velké části udáván správnou volbou vybavení. Kdo to podcení, musí být připravený na to, že bude celou noc klepat kosu, a vyspí se špatně. Nebo vůbec.

Spacák, co zahřeje

Tak za prvé, spacáky nehřejí, spacáky izolují. Základem pro zimní přenocování je spacák s komfortní teplotou alespoň -5 °C, každopádně nic nezkazíte silnějším. Hlavně se nenechte uchlácholit limitní teplotou, ta totiž znamená, že noc ve spacáku pře-ži-je-te. Ne, že si ji u-ži-je-te. A to je setsakramentský rozdíl.

Jestli peří nebo mikrovlákno je věčná otázka – oba materiály mají své výhody a nevýhody. Peří je lehké a stálé, v zimě především u spacáků bez hydrofobní úpravy snadno navlhne a pak rychle ztrácí izolační vlastnosti. Na druhé straně je mikrovlákno, obecně levnější volba, které voda tolik nevadí, ale horší vlastnosti pocítíte už po pár sezónách. Mikrovlákna totiž časem praskají a splihávají, což se podepisuje na schopnosti spacáku držet izolační vrstvu vzduchu.

Ideální volba je kvalitní péřový spacák s hydrofobní úpravou peří, který vám vydrží deset a víc sezón, ale tam se připravte na cenu zhruba někde od 6 000 korun výš. Mojí volbou je Koteka II 850 od Sir Joseph.

Karimatka, co nestudí

Sebelepší spacák vás bez dobré karimatky nezachrání. Pod zády se totiž jeho výplň stlačí a přestává izolovat. Před chladem od země vás musí chránit nemačkavá izolační vrstva – a tady na scénu vstupuje karimatka. Pěnové karimatky do zimy nenabízejí správné vlastnosti, tepelný koeficient R-value se u nich pohybuje kolem hodnoty 1–2.

Mnohem lepší jsou nafukovačky. Pro maximální komfort byste měli chtít něco kolem R-value 6 a vyšší. Jsem hodně praktický člověk a takto vymazlené karimatky jsou pro mě trochu moc (těžké a drahé). Proto kombinuji nafukovačku Zulu Moonlight Mummy s tepelným odporem 2,4 a pěnovou karimatku Thermarest s odporem 2,1. Zatím mi to vždycky bohatě stačilo, ale nebudu lhát, někdy bych se za pořádnou karimatku upsal krví ďáblu.

Přístřešek, kam netáhne

V zimě se dá spát mnoha způsoby. Vaším nepřítelem je hlavně vítr, chránit se před ním je v zimě úkol číslo jedna. Pokud využijete turistických přístřešků, může vám stačit karimatka, spacák a obyčejná plachta nebo pončo na zástěnu. Na sněhu se dá i stanovat, jen si to chce sníh pořádně ušlapat. A pro nadšence jsou tu sněhové záhraby, kam se hodí bivakovací vak.

Problém může být i silné sněžení, ale obecně mám pocit, že v zimě mi do stanu nikdy neteklo – jen je potřeba vrstvu sněhu z tropika pravidelně oklepávat. Horší je to s námrazou, která se tvoří na vnitřní straně stanu, když na ní kondenzuje vlhký vydechovaný vzduch. To pak uvnitř při každém pohybu sněží jako v dětském sněžítku.

Prosím, neberte to na lehkou váhu. Sám se aktivně otužuji už osmou sezónu, ale až letos jsem po otužování dvakrát omdlel. Prostě jsem stál na přechodu a vypnul. Nemám žádné vysvětlení, možná jsem byl moc brzy po nemoci, možná jsem nebyl dost najedený nebo vyspaný, ale kdyby se mi to stalo někde v divočině, ležím tam zavátý sněhem doteď.

Oblečení, ve kterém tělo nemrzne

Do zimy to chce pečlivě vrstvit přesně podle principu cibule. Funkční základní vrstva, izolační vrstvy, voděodolná vrstva. Většinou používám merino, fleecovou mikinu a goretexovou bundu navrch. K tomu rychleschnoucí trekové kalhoty, ale do sněhu a zimy určitě patří i softshell nebo membrána, jen jsem většinu zimních dní hodně v pohybu, takže volím co nejprodyšnější varianty. Rukavice a čepice podle gusta.

Do batohu určitě přibalte péřovou bundu. Jakmile se zastavíte, svačíte nebo stavíte stan pod goráč stačí obléknout peří a máte pohodu. Nejsem fanda tlustých bund, co kombinují izolaci a membránu, protože u těch tato volnost kombinování chybí a všichni asi víme, že ani největšími průduchy v podpaží membránu při funění do kopce na lyžích nebo sněžnicích nevyvětráte.

Do spacáku si pak doporučuju sbalit suché oblečení na převlečení. Stačí něco tenkého z merina, co budete mít v batohu zabalené v igelitce nebo voděodolném vaku. Nemá smysl chodit spát nabalený, protože oblečení uvnitř spacáku vás nijak výrazně neizoluje, takhle to fyzikálně nefunguje (i když ano, mentální efekt to na většinu lidí má). Pokud je vám ve spacáku zima, bude chyba ve spacáku a karimatce. Zachrání vás jedině péřová bunda, kterou na sebe můžete přehodit zvenku, nebo si ji obléct do spacáku a zvětšit tak objem vzduchu mezi vámi a zimou. Jen pozor, ať je suchá.

Vychytávky pro zimomřivé

Když zimu špatně snášíte, nedá se nic dělat, musíte si nějak poradit. Tohle je pár drobností, které vám pobyt v zimě zpříjemní:

• Nohy
  Suché tlusté ponožky jsou základ, ale když nestačí, zvažte pořízení péřových papučí. Nemám zkušenost, ale kamarádi za ně dávají ruce do ohně. A já jim je vždy jen smutně závidím.
  
  
• Nos
  Ve spacáku teplo, ale obličej zmrzlý na šutr. To k zimnímu přenocování patří. Nemá smysl si dávat přes obličej šátek, ten je po chvíli mokrý a studí, místo aby hřál. Ideální je spacák typu mumie, který si gumičkou stáhnete přes oči a necháte koukat jen pusu a nos. Někdo bere kuklu s dýchacím otvorem, já jsem si na rampouchy u nosu zvykl.
  
  
• Záda
  Mrznou záda? Na vině je karimatka. Nejprotivnější věc, protože prochladnutí od země neutečete a teplo z vás bude vysávat až do rána. Cesta je jasná, chce to pod sebe něco narvat. V každé lékárničce by neměla chybět reflexní folie, tak zkuste třeba tu.
  
  
• Klepu se celý
  Za léta trekování s mojí drahou mám mnoho zprostředkovaných zkušeností. Sázka na jistotu jsou hřejivé Thermopad polštářky od firmy Yate. Stačí vybalit a vložit do spacáku, kde pomohou tělu generovat více tepla. Podobně s vytápěním pomůže i elektrický ohřívač rukou. A klasikou je lahev ohřáté vody, jenom jde o časově omezenou úlevu, za hodinku budete zase drkotat zuby. Je to fascinující, ale pár wattů výhřevnosti navíc a místo zimy je i v horším spacáku docela teplíčko.

Rady, co nic nestojí

Nouze člověka naučí. Vymyslel jsem spoustu vychytávek a věřím, že to dělá každý, kdo někdy drkotal celou noc v navlhlém spacáku uprostřed zimní Šumavy. Většinou jde o drobnosti, kterými vás nebudu trápit. Tady je pár rad, které nic nestojí, ale v nouzi člověk jako když najde.

• Nikdy, NIKDY nevydechujte do spacáku. Ať už nos mrzne sebevíc, tohle je cesta do pekla. Ledového pekla.
  
  
• Nevařte na vařiči uvnitř stanu. Mohlo by se zdát, že se zahřejete, ale mnohem spíš se otrávíte oxidem uhelnatým nebo něco propálíte. A to za tu trochu pomíjívého tepla fakt nestojí.
  
  
• Jestli vám nohy naráží na plachtu stanu a na spacák vám kape voda, nezavírejte před tím oči. Vyndejte věci z batohu a navlékněte si batoh na nohy přes spacák. Nebo aspoň pláštěnku z batohu.
  
  
• Prázdný batoh si můžete také dát pod karimatku, je to určitě lepší než nic.
  
  
• Při stavbě stanu na sněhu vám kolíky moc nepomůžou. Můžete si pořídit speciální sněžné kotvy, nebo šňůrky přivázat k alespoň 30 cm dlouhým klackům, které zakopete do sněhu a ten ušlapete.
  
  
• Ve stanu větrejte. Ano i v zimě. Vlhký vzduch mnohem snáz nese teplo a v zamrzlé krajině jediný, kdo teplo vyzařuje, jste (zatím) vy. Obecně platí, že lepší je suchý mrazivý vzduch, než vlhký o pár stupňů teplejší.
  
  
• Když rozpouštíte sníh, nepěchujte ho do ešusu samotný, vždycky k němu kápněte trochu vody. Nebo přidávejte po hrstech.
  
  
• Pozor na vodní filtry, většina z nich nesmí zmrznout. Vždycky je chraňte uvnitř spacáku.

Holky se zimy nebojí

Nebudu lhát, tohle jsem nezkoušel na vlastní kůži. Něco málo ale tuším. Ženy jsou od přírody zimomřivější a nemá smysl, abyste se srovnávaly se svým partnerem – máte méně tuku, méně svalů, horší poměr plochy kůže vůči objemu a bude vám tak proto o 2–3 stupně větší zima. Jako vzorný přítel se na treku s přítelkyní starám o to, abych měl pár hřejivých polštářků vždycky v krosně.

Myslete i na další věci:

• Dámský model spacáku nabídne víc místa pro boky a také silnější izolaci nohou. Při výběru spacáku volte modely s o něco vyšší komfortní teplotou, abyste zimomřivost vykompenzovaly.
• Noční výprava na záchod je pro vás mnohem větší výzva a nelehký úkol vám usnadní už třeba jen to, že nebudete ve sněhu muset zápasit s overally.
• Hřejivé polštářky a péřové botičky nejsou ostuda!
• Volte dostatečně širokou karimatku, aby vám z ní nic nepřečuhovalo do prostoru. Na ruku, nohu i zadek vám bude okamžitě větší zima. A také dostatečně měkkou karimatku, při spaní na boku vám poděkují kyčle i ramena.

Extrémy pro sněhově náročné

Moje nejdivočejší přenocování proběhlo na cvičení Aktivních záloh AČR, kde jsme „spali“ v nádherném zimním lese. Teplota kolem -7 °C, lehké sněžení, jen moje četa a nácvik nočních hlídek. Přístřešek tvořila smrková větev, která mi chránila obličej před padajícím sněhem, a jako spacák jsme dostali deku larisu s prostěradlem a šusťákem (legendární spacák AČR vz. 67). Celou noc jsem se modlil k libavským bohům, aby byli milosrdní. A schoulený jako malá krevetka v mizerném spacáku hodinu a půl odpočítával vteřiny do další hlídky, při které jsem se mohl trochu zahřát.

I takhle se dá přežít noc v zimě. Dá se také vybudovat cokoliv od sněžného zákopu až po celé iglů. Ač iglů vypadá jako perfektní věc na přenocování, nevidím smysl se do jeho stavby pouštět kvůli jedné noci – není to tak lehké, jak se zdá, navíc je málokdy v Česku vhodný sníh. Vedle chalupy je to zajímavé zpestření jarních prázdnin, ale v praxi je jednodušší vykopat si ve sněhu brázdu, volný sníh navršit na její strany proti větru a ulehnout tam. Nebo si zážitek z přenocování v iglů zaplatit na Airbnb. :)

Mám k extrémnímu spaní jen pár postřehů:

• Spím-li ve sněhu pod širákem, ke karimatce a spacáku přibalím žďárák.
  
  
• Místo hledám s dostatečnou rezervou, stmívá se brzy a po tmě je snadné přehlédnout řadu rizik.
  
  
• Záhrab je vykopaná díra do dostatečně vysoké závěje, kam si zalezete. Hledáte hromadu dostatečně lepivého sněhu 1,5 m vysokou a nad hlavou si necháte vrstvu cca 50 cm, abyste neriskovali jeho zřícení. Vykopete si tunýlek s vchodem ideálně ze závětrné strany. Čím menší díra, tím rychleji si ji zadýcháte.
  
  
• Zákop je jednodušší na zřízení, jde jen o vykopanou brázdu ve sněhu, která vás chrání před větrem ze stran. Hloubku alespoň 70 cm, abyste byli dostatečně chránění před větrem.
  
  
• Dávám pozor na stromy, pokud jsou obsypané sněhem a fouká silnější vítr, je lepší si vybrat volné prostranství a neriskovat úraz způsobený padajícími větvemi/stromy.
  
  
• Počítám s tím, že plynový vařič na sněhu bude fungovat jinak, a to i se zimní kartuší. Čas na vaření bude v lepším případě dvakrát delší. U vařičů na kapalná paliva nehrozí ztráta tlaku, jen stačí vařič správně nahřát.
  
  
• Když sněží, střechu zákopu řeším plachtou nebo navršením větví napříč.
  
  
• Pokud si nejsem jistý pevností sněhu, nekopu zbytečně hluboko.
  
  
• Ráno nechám pečlivě vyvětrat spacák i žďárák, protože oboje nevyhnutelně navlhne. Stačí hodinku pověsit na slunci, u spacáků s tmavým vnitřkem i méně.
  
  
• Nenechávám se zmást videi z YouTube, kde lidé staví celé sněžné komplexy s několika ložnicemi a komíny na ohniště. Bez přípravy (například, že si na místě už v létě připravím kupu naštípaného dříví) je rozdělání ohně na sněhu náročné a nemusí vždy skončit úspěchem.
  
  
• Počítám s tím, že noc bude divoká a spánek všelijaký.

A nezapomeňte, že v české přírodě platí jasná pravidla i pro zimní přenocování. Najdete je v našem článku Jak legálně přespat v přírodě.

Zima není pro máslíčka

Jedno vím o zimním přenocování s naprostou jistotou – není to sport pro každého. Pohodlí jde stranou a chce to dost vůle, aby člověk v ne zcela příjemných podmínkách dokázal zavřít oči. Navíc jsou zimní noci hodně dlouhé a dvanáct hodin převalování v prochladlém stanu člověku na náladě obvykle nepřidá. Zážitek je to ale vždy silný a zimní krajinky za to stojí.

Ať vás na vašich dobrodružstvích čekají jen samé dobré konce a alespoň vlažné noci. Budeme rádi, když se o zážitky podělíte na našem Facebooku nebo Instagramu.

• Ultralehké stany

• Přístřešky a tarpy

• Spacáky
• Karimatky
• Turistické boty
• Žďáráky
• Oblečení
• Čelovky
• Vařiče
• Nože a multitooly
• Jídlo na cesty
• Lahve

Užitečné odkazy

• Poradna >

• Testovna >

• Cestopisy >

• E-SHOP >

Autor: Matyáš Vejskal

Zdroje: archiv autora, pixabay.com, unsplash.com