Cestovatel Vojtěch Kadera: Jak to celé začalo.

Vojtěch Kadera svoji cestovatelskou dráhu odstartoval již na základní škole stopováním ze školy domů a stejným způsobem přepravy dnes poznává cizí krajiny.

Obsah

První cesta stopem
O autorovi
Asi budu spisovatel
Cesta do Indie na pokračování
Užitečné odkazy

První cesta stopem

Své první cesty stopem jsem absolvoval již jako mladý student na základní škole. Přišlo to úplně samo, neboť jsem musel dojíždět z vesnice do města a naopak, což znamenalo dlouhé a nudné čekání na autobusové spoje. S elánem dobrodruha začátečníka jsem se tehdy poprvé postavil k silnici a roztočil tak ruletu života. Živě si pamatuji, že mi zastavil hejsek ve staré Škodě sto pět, kterému na půli cesty došly pohonné hmoty v nádrži, načež zpod sedačky vytáhl dvě pet flašky plné benzínu a problém zkušeně vyřešil. Jenže v tom mu zase začalo něco haprovat v baterii, a tak musel odmontovat zadní sedačky a do baterie bouchnout, trochu s ní zalomcovat a tak dále. Přes všechny peripetie jsem se domů v pořádku dostal, ale tátovi jsem pochopitelně nic neřekl, přestože to byl zásadní moment mého života.

O autorovi

Vojtěch Kadera

Vojtěch Kadera je dobrodruh a celoživotní nomád. Všechny své cesty a životní peripetie zaznamenává do dekadentních povídek, které se vyznačují svou syrovostí a hédonismem. V roce 2020 autor vydal svou prvotinu - Baťůžkář: příběh štamgasta.

Asi budu spisovatel

O mnoho let později (myslím, že mi tehdá bylo jednadvacet) jsem znovu stál se zdviženým palcem u silnice, s tím rozdílem, že jsem sebou měl plný batoh věcí a vysněný plán o výpravě do Španělska. Asi po hodině mi zastavil šofér dodávky a povídá: „Čau kámo. Heleď, já jedu do Paříže. Takže jestli chceš tak si naskoč." a tak jsem naskočil.

Osud mi servíroval jednu výzvu za druhou a já je houževnatě překonával, jakože se Vojtěch Kadera jmenuju. Měl jsem spoustu odvážných plánů, jako třeba, že se ze mě stane uznávaný fotograf nebo že budu zdolávávat nebezpečné vrcholy nejvyšších hor po celém světě, jenže má fyzička byla otřesná a foťák mi byl ukraden. Rozpočet se krátil a jediný způsob, jak použitelně zaznamenat mé eskapády, bylo psát o nich, a tak píšu.

Hrdý partner cestovatele Vojtěcha Kadery

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

Cesta do Indie na pokračování

V tomto seriálu vám budu vyprávět o mé cestě do Indie, kterou jsem podnikl hned dvakrát, avšak až napodruhé úspěšně. Má původní vize byla taková, že se do té kouzelné země kontrastů vydám stopem a s minimálním rozpočtem, což pochopitelně pramenilo z toho, že jsem vytrvale vandroval po světě a o práci jsem nezavadil. Uzpůsobil jsem tomu celou svou minimalistickou filozofii. Měl jsem jen dvacetilitrový batoh značky Armed Assault a ultralehký spacák od Pinguína. Kromě toho jsem hlavně tvrdil, že mi stačí to, co mám na sobě. S touto výbavou jsem vyrazil a v kapse mě hřálo přesně tři sta euro.

Má odysea se střídavě měnila z romantické cesty v boj o přežití. Putovat bez stanu a teplého oblečení bylo především při cestě přes balkánské pohoří skutečným pokáním. S vesmírem jsem se dohodl, že mi v případě nouze vždycky hodí do cesty nějaké oblečení, ale on na to občas zapomínal. Vůbec se na něj nedalo spolehnout. Cílevědomě jsem však pokračoval dál na jih.

Vedl jsem to takhle asi čtyři měsíce, během kterých jsem se dostal až na jižní pobřeží Turecka, do města Antalya. Tam mi ale definitivně došly síly i peníze, a tak jsem to jel celé stopem zpátky do Čech. Cesta opačným směrem mi trvala asi týden.

K celé této šílené myšlence jsem se vrátil po letech, když jsem měl konečně adekvátní rozpočet a vybavení. Rozhodl jsem se pokračovat tam, kde jsem skončil a tak jsem na podzim roku 2018 seděl v letadle směr Antalya.