Putování po Indii - 1. část

O tom, že je Indie hodně intenzivní místo, přesvědčilo cestovatele Vojtu Kaderu již prvních pár hodin strávených na jejím území.

Obsah

Hlavně si stanovit rozpočet
O autorovi
Vítejte v cirkuse
Taxi, prosím
Můj příteli
"Výhodná" nabídka
A dost
Užitečné odkazy

Hlavně si stanovit rozpočet

Na každý den výpravy jsem měl striktně stanovený rozpočet, který se od začátku mých cest vyšplhal až na fenomenálních sedm euro. Takové kapesné mělo samozřejmě velmi odlišnou hodnotu v každé mnou navštívené krajině. V Emirátech to byl jen pakatel ale v Indii... ano, tušíte správně... bylo to hotové jmění. S takovým balíkem jsem mohl cokoliv nebo jsem si to tak alespoň maloval, když jsem rval macatý balík rupií do šrajtofle.

Abych byl upřímný, tak ten můj rozpočet nebyl zas tak striktní. Po první návštěvě bankomatu v nové zemi se ve mě vždy probudil ten kluk, co dostal od babičky dvě kilča a může je rozfofrovat na vesnické pouti. Živě si pamatuji ten pocit. Z úctyhodné dálky ke mně doléhaly melodie těch nejprovařenějších kolotočářských fláků a mně bušilo srdce, jen co jsem spatřil šílené adrenalinové atrakce ozdobené pestrou škálou blikajících světýlek. Přišlo mi, že ty atrakce musel vymyslet někdo vážně cáklej. Někdo z jiný planety. Všechno mě to zajímalo. Teda krom houpaček, ty byly pro holky.

Pod tíhou takových lákadel jsem své dvě stovky utratil během dopoledne, čímž jsem zklamal nejenom sebe ale i maminku, která po mně pak házela vyčítavé pohledy. V Indii žádná maminka nebyla. Zato lákadel hromada. Můžeš cokoliv, tady a teď. Je libo taxi? Hotel? Falafel? Grilované kuře? Alkohol? Cigára? Hašiš? Nepálskou panu? Všechno máme.

O autorovi

Vojtěch Kadera

Vojtěch Kadera je dobrodruh a celoživotní nomád. Všechny své cesty a životní peripetie zaznamenává do dekadentních povídek, které se vyznačují svou syrovostí a hédonismem. V roce 2020 autor vydal svou prvotinu - Baťůžkář: příběh štamgasta.

Vítejte v cirkuse

Mezinárodní prostor letiště rozevřel svůj chřtán v podobě automatických dveří a vyplivl mě do cirkusu plného klaunů, kouzelníků a podfukářů, kteří mě v mžiku obklopili, jak cítili čerstvou kořist. Jeden přes druhého se snažili upoutat na sebe pozornost, nedbajíc při tom mého osobního prostoru a já, světem protřelý ignorant, jsem kráčel směle dál. Měl jsem sice v úmyslu do nějakého povozu nasednout, ale zvolit hned ten první mi přišlo nerozumné, ačkoliv všichni lačnili po mých rupiích úplně stejně.

Těžký zápach výfukových zplodin vznášející se v labyrintu špinavého města mi byl cigaretou, jež má vlk z pohádky Jen počkej zajíci stále v koutku tlamy. Vyuzené útroby mého těla posílaly do dýchacího ústrojí pozdravy v podobě chrchlů, které přistály na dlažbě sotva rozeznatelné pod nánosem špíny. Stejně tak pod nohy dovolenkářů flusali i místňáci a brali jim tak tu romantickou představu o pohádkové zemi z průvodce Lonely Planet.

Taxi, prosím

Jeden naháněč mě ukecal, abych využil služeb jeho taxíku a sliboval, že se bude cena rovnat ceně místního metra, ale samozřejmě kecal. On dokonce ani toho taxíka neměl a namísto toho mi dohodil někoho jiného. Následné dění jsem měl tu čest pozorovat z pozice spolujezdce. Byla to fascinující podívaná.

Auta, motorky, kola, rikši, tuktuky, koně, krávy a chodci se proplétali na širokých silnicích, které protínaly celé město. Do toho sem tam projel policista na velbloudovi nebo krišňák na oslovi. Možné bylo naprosto cokoliv. Skrze ten mumraj jsme se prodírali neznámo kam, až byl nakonec provoz tak hustý, že se změnil v konzistenci medu a stejně tak pomalu tekl.

Odněkud z hromady odpadků u silnice se vynořila holčička drobné postavy omotaná umouněnými šátky a natáhla svou hubenou ručičku do škvíry otevřeného okýnka na mém místě. Druhou ručičkou se snažila vyjádřit, jak moc velký hlad tíží její křehké tělíčko. Rvalo mi to srdce. Škvírou jsem jí podal jednu bankovku. Zhnuseně si ji prohlédla a hodila jí zpátky, že prej drobný nebere.

Hrdý partner cestovatele Vojtěcha Kadery

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

Můj příteli

Nebylo vždy jednoduché oddělit zrno od plev, respektive rozeznat podvodníky a vychcánky od normálních lidí. Ti, co už z dálky volali majfrejd, ale zpravidla kamarádi nebyli. Každý cestovatel si musel postupem času vypěstovat svůj vlastní šestý smysl a podle toho se řídit. Nikdy to ale nebylo stoprocentní a pravidla se lišila místo od místa.

Já jsem například tomu taxikáři z počátku věřil, že mě vezme kam potřebuji. Přesto jsem vytáhl chytrý telefon a dle názvů budov v okolí jsem se pokusil určit naši aktuální polohu, z čehož vyplynulo, že se náš směr s mými požadavky shoduje jen velmi vzdáleně. Šofér se u toho navíc tvářil, jakoby vedl vyhlídkovou výpravu skrze celé město, což bylo realitě asi nejblíže a mě se to vlastně ani moc netýkalo. Já byl jen loutkou v jeho hře, kterou už měl očividně dobře nacvičenou. Mé remcání taktně umlčel zakoupením jedné kusovky od pouličního prodejce a pro sichr ještě otevřel balíček buráků a slíbil masala čaj. Ten se však podával až v dalším dějišti hry. V turistické kanceláři, což je taková místní obdoba pasti na turisty. Takový ten typ místa, kde se všichni hezky usmívají, napájí tě čajem a vedou spoustu rádoby rozumných řečí, které nakonec vždy vyústí ve velmi nevýhodnou nabídku. Stejně jako v bance nebo pojišťovně, ale můžeš hajzla velmi jednoduše rozpoznat. Vždycky nosí kravatu.

"Výhodná" nabídka

V Indii byla celá situace o to horší, že všichni lhali a pořád u toho kývali hlavou ze strany na stranu. Na úvod mi tedy jeden z pofidérních odborníků oznámil, že můj hostel je příliš daleko a není žádná možnost jak bych se k němu mohl dostat. Následně zpochybnili můj záměr dostat se vlakem do Varanásí a kromě jejich hotelu mi nabídli ještě jejich speciální vlak, který mě prý vezme až na konec světa. K tomu mi ochotně naplánoval týdenní výlet, kterým prý vyplním čas před příjezdem mých přátel. Nazval to dobrodružným trojúhelníkem: Dilí - Ágra - Džajpur a za svůj servis, který měl navíc obsahovat ubytování ve všech místech, si naúčtoval částku rovnající se mému rozpočtu na celé dva měsíce v Indii. Slušně jsem ho tedy poslal do patřičných mezí a nasedl jsem do tuktuku.

Tuktuk navzdory mému přání zastavil před další turistickou kanceláří, že prý mi tam pomůžou. Dostal jsem další masala čaj a po úvodní konverzaci mi byl nabídnut totožný výlet jen s tím rozdílem, že se jmenoval "Stříbrný trojúhelník." Úředník byl tentokrát obzvláště přesvědčivý a právě proto nebyl čas otálet. Prostě jsem se zvedl a odešel.

Cestovatel Vojtěch Kadera: Jak to celé začalo.

Vojtěch Kadera svoji cestovatelskou dráhu odstartoval již na základní škole stopováním ze školy domů a stejným způsobem přepravy dnes poznává cizí krajiny.

>>> ČÍST DÁL <<<

A dost

Když jsem ale byl ve třetí turistické kanceláři a potřetí mi někdo vnucoval "Zlatý trojúhelník:" Dilí - Ágra - Džajpur, tak už toho bylo dost. Každého zvlášť jsem označil za podvodníka a v cestě jsem pokračoval po vlastní ose, což jsem měl udělat už dávno. Ten příliš vzdálený hostel, kam mělo být nemožné se dostat, byl totiž vzdálený jen dvě zastávky metra.

Oh namah šivája...