Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Everest pokořen v České Třebové

Katka Balcarová je naší pravidelnou přispěvatelkou a my jsme pyšní, že vám dnes můžeme představit úspěch, kterého společně se svojí kamarádkou Darčou dosáhla. 


Obsah

Everesting. Výzva celkem známá mezi cyklisty, méně už mezi běžci. Znamená to na jeden kopec opakovaně stoupat tak dlouho, dokud nenastoupáte výšku Mt. Everestu, což je 8 848 metrů. Aby to nebylo tak jednoduché, celková pauza může být max. 2 hodiny. Celé to tedy musíte dát víceméně na jeden zátah.

 

Listopad 2020

Posílám v listopadu 2020 Darče video Peggy Marvanové z cykloeverestingu na Dlouhých Stráních s otázkou, 65x Peklák (místní sjezdovka, my měly vyměřený úsek 600 m délka / 137m převýšení)? Darča posílá palec nahoru. Ihned do našeho standardního běžeckého tréninku zařazujeme pravidelně 5-10 výstupů na Peklák 3krát do měsíce. V průběhu dolaďujeme detaily jako termín, support apod.

 

Květen 2021

Květen 2021. Nadšení nás opouští. Nikdy jsme nedaly v kuse víc jak 11 Pekláků. Začíná nám to připadat jako strašná blbost. Co takhle tomu dát nějaký smysl? Oslovujeme kamarádku. Její syn Šimon trpí Sotosovým syndromem (syndromem nadměrného růstu) s řadou dalších přidružených diagnóz a jeho stav vyžaduje speciální rehabilitace několikrát do roka. Zkusíme jim finančně trochu ulehčit a uspořádat v rámci našeho pokusu sbírku. Akci pojmenováváme Peklákový Everesting pro Šimonka a cítíme, jak se do nás vlévá energie.

 

 

     O autorce

Kateřina Balcarová

Katka je maminka dvou malých dětí. Po nástupu na rodičovskou dovolenou vyměnila skalní a vysokohorskou vášeň za vášeň běžeckou a zcela propadla ultramaratonským vzdálenostem. Kromě toho je instruktorkou lezení a ráda se s každým podělí o své lezecké, turistické, běžecké i outdoorovo-rodičovské zkušenosti.

 

 

Startujeme

Ráno 15. května, 9:00, hodina do startu. Obloha je modrá a my si plácáme, jak jsme vyzrály nad předpovědí.

10:00 - START. Vyrážíme svižně, prvních 8 Pekláků dáváme rychleji než v tréninku. Počasí se drží, i když obloha už dávno není modrá. Neustále chodíme v početném doprovodu, přidávají se současní kamarádi, dávní kamarádi a dokonce i lidé, které vůbec neznáme. Někteří si jdou zasportovat, jiní pokecat, všichni ale podpořit Monču se Šímou. Od rána s námi chodí Gabča, která má čas do večera a ačkoli se o akci dozvěděla dva dny předem a nijak na ní netrénovala, chtěla by zvládnout půlku.

 

11. výstup

První těžká chvíle nastává při jedenáctém výstupu. Déšť zesílil tak, že z kopce zmizeli všichni bikeři, z gumy pod vlekem se stal vodopád a ze sjezdovky hora tekoucího bahna. Na 11. a 12. kopec se k nám přidává můj muž Vítek. Dovedete si představit to moje dojetí, když vidím mého muže, který na Peklák leze zásadně jen, když je z vrchu vidět až na Králický Sněžník, jak stojí dole po kotníky v bahně, připraven v šíleném mrazivém krupobití doprovodit svou ženu 300 výškových metrů na vrchol Sněžky? Zapomínám na ztuhlé ruce a ty dva kopce utečou jak nic.

   

 

Jak vybrat oblečení na běh

Správné oblečení na běh je zárukou mnoha spokojených kilometrů. S jeho výběrem vám poradí Katka Balcarová.

>>> ČÍST DÁL <<<

 

Největší krize

Po Sněžce následuje moje největší krize celé akce. Teprve, když v základním táboře zastavujeme, uvědomujeme si, jak jsme promrzlé a zmáčené. Oblečení ze sebe nemůžeme ztuhlými prsty vůbec dostat, musí nám s tím pomoci cizí lidé. Nemůžeme se dosušit ani ručníkem, jak kdybychom tou vodou byly prosáklé skrz naskrz. Ani v suchém oblečení mi není o moc lépe. Motá se mi hlava a je mi trochu na zvracení a poprvé mě opouští chuť k jídlu. Déšť neustává, z kopce se valí bahno, my jsme prakticky na začátku a mě napadá, že to možná dneska nezvládneme.

Jakmile ale vyrazíme dál a trochu se zahřeju chůzí, jsem zas ve svém živlu a krize je pryč. Déšť pomalu odchází a sjezdovka se zase začíná plnit našimi kamarády a bikery. Ukrajujeme jeden kopec za druhým, lidi se střídají, Simča dokonale odvádí svojí práci a nám je skvěle. Občas se to proloží nějakou fakt dojemnou chvilkou, třeba obrázkem, který mi namalovala dcera nebo makovými buchtami, které speciálně pro nás pozdě večer upekla paní Petra S. Ve 22 hod. nás opouští Gabča, dala 33 Pekláků – respekt!

 

Halucinace

3 hod. ráno. Poprvé za celou dobu zůstává náš základní tým ve složení Darča, Simča a já osamocen. Po krátké pauze na přečkání dalšího silného krupobití se vydáváme s Darčou na několik tichých Pekláků. Přichází taková ta krize, která pro mě už dávno přestala být krizí. Takové to, že všechny nepříjemné pocity vypudíte tím, že se stáhnete do sebe a jediné, co pro vás existuje, je každý další krok. Nemyslíte, nemluvíte, jen jdete a nasloucháte ťukotu hůlek.

No konečně, už roky si říkám, co to ti ultramaratonci pořád mají s těmi halucinacemi! Poprvé v životě se dostavují ve střízlivém stavu a to rovnou dvě. Při jednom z kopců, ponořená do sebe, si najednou všimnu, že periferně pozoruju starou babičku o hůlkách. Tenhle vjem mě pomalu začal vracet z nitra do reality. Postupně jsem si uvědomovala, kde jsem. Noc, Peklák, Everesting. Ty vogo, to není babička, to je Darča. Zasmály jsme se a během několika dalších minut se zase stáhly do sebe, aby se hned další kopec mohla situace opakovat. Tentokrát jsem však místo babičky viděla lyžaře. Za horizontem a mlhavým oparem, který v hluboké tmě ozařovalo jemné noční osvětlení od vleku, byla vidět jen vrchní část těla a pohyby rukou a hůlek, jak kdyby lyžař bruslil tím nejladnějším způsobem, jakým to vůbec může jít. Fascinovaně jsem si ho prohlížela a studovala každý pohyb, než se zase po několika dlouhých vteřinách začala o slovo hlásit realita.

 

Svítá

Další kopec už se začíná pomaličku rozednívat a i my se postupně vracíme do reality. Od 5. hodiny ráno už se opět začínají přidávat kamarádi, a je zase sranda. Darča najíždí na mód "strýc Pepin" a nikdo jinej na celým Pekláku, včetně bikerů, nemá šanci dostat se ke slovu.

   

 

Začínáme běhat aneb 10 km za 3 měsíce

Chcete začít s během, ale už po minutě lapáte po dechu? Poradíme vám, jak se vrhnout na běhání tak, abyste v bezpečí a s radostí zvládli během tří měsíců uběhnout 10 km.

>>> ČÍST DÁL <<<

 

Motivační hesla

Když máme horší chvilky, připomínáme si naše motivační hesla:

„Když to zvládneš vyjít jednou, tak to zvládneš vyjít 65x."

„Až budeš nejvíc v prdeli, tak si vzpomeň, že přesně pro tuhle chvíli jsi celou dobu trénovala."

„Když už nemůžeš, tak ještě sedmkrát můžeš."

„Když nemůžeš, tak přidej."

„Když ti to bude připadat rychlý, tak zpomal."

„V každé lidské bytosti je mocná hnací síla, která může učinit jakoukoli vizi, touhu nebo sen skutečností."

„Mončo a Šimonku, co my tady máme co brečet kvůli několika hodinám nepohodlí, když vy svoje malý-velký vítězství musíte vybojovávat každý den."

 

Poslední kopec?

Během rána a dopoledne mi vypovídají službu břišní svaly, břicho povolí, jak kdybych měla za měsíc rodit a jeho funkci přebírají bedra a ta začínají pěkně bolet, nejvíc při stoji. K tomu se mi na chodidlech začínají dělat v mokrých botách pořádné puchýře. Hesla pomáhají, i tak jsem ale strašně ráda za kamarády a mamku, která se na svahu objevila hned ráno a chodila až do konce. Jdeme sice už dost pomalu, ale člověk to ve vírech hovorů ani nestíhá moc vnímat a najednou je tu po necelých 28 hodinách od startu poslední kopec. Ačkoli nejsem finišman a poslední metry závodů většinou protrpím, tenhle kopec šel jako po másle. Asi jsem tušila, že není poslední. Protínáme cílovou vrcholovou pásku a padáme si do náručí. Přijímáme gratulace a vydáváme se na "poslední" bolavou cestu dolu.

 

Ještě jednou

Dole prozíravě ihned stahuji aktivitu z hodinek do telefonu, abych zjistila, že Pekláků máme jen 64 a jeden tedy chybí a to znamená, že jsme neskočily, ale zase musíme ty zmokvané nohy s puchýři narvat do promáčených bot a užít si už podruhé poslední výstup a co hůř, poslední sestup. Dokonce i Darča přestává mluvit, bere hůlky a jako robot vyráží vzhůru. A já, v doprovodu mamky a pár kamarádů za ní. Po 20 minutách jsme zase dole se slastným vědomím, že teď už je opravdu konec.

 

Mise splněna

Povedlo se. Na webu everesting.cc jsme jako zatím jediné Češky zapsané v kategorii run. Celkově to bylo 82 km, 8 905 výškových metrů nahoru, to samé dolů a 28 hodin, 17 minut.

Dostaly jsme, co jsme očekávaly. Intenzivní zážitek na celý život, pro který nemusíme jezdit na druhý konec světa, který si uděláme téměř zadarmo 2 km za barákem. Navíc jsme ale měly příležitost uvědomit si, jak skvělé lidi máme kolem sebe. Kolik lidí nám drželo palce, přišlo nás podpořit, kolik lidí přispělo Šímovi a jeho rodině na lepší vyhlídky do budoucnosti. Tyhle všechny energie se spojily a hnaly nás dál kopec za kopcem. Dokázaly v nás probudit tu hnací sílu, která přetváří sny, touhy a vize ve skutečnost.

 

 

Sbírka na Šimonka

Everesting je u konce, sbírka na Šimonka ale nekončí, otevřená bude až do začátku července. Pokud byste tedy chtěli přispět, stále ještě můžete zde Peklákový Everesting pro Šimonka - přispějte mu na hipoterapii a rehabilitaci | Donio

 

Video - Peklákový Everesting pro Šimonka

 

Regenerace

Jen co jsem přišla domů, tělo si řeklo ještě před spánkem o sprchu, polévku a čaj. Do protahování, masáže a rolování jsem ho musela nutit, to by klidně přeskočilo, asi vědělo, že to bude dost bolet. Krok je to ale fakt důležitý, neboť druhý den se budím jen s mírnými bolestmi nohou, asi jako když trochu přeženete trénink. Bolesti krku i beder, které mě potrápily druhý den, jsou úplně pryč. Od druhého dne jsem se snažila chodit a jezdit na kole, aby nohy nestihly zatuhnout, občas jsem promazala osvědčenou mastičkou a musím říct, že svaly, vazy i klouby to zvládly na jedničku.

Horší to bylo s mozkem, ten nedokázal dospat. Noc ze soboty na neděli mi pocitově trvalo dohnat asi týden. Do té doby jsem pořád zívala a nedokázala se pořádně na nic soustředit.

Skladbu jídla jsem nijak neřešila, ale jedla jsem hodně a pořád.

   

 

Regenerace po fyzické zátěži

Tak často opomíjená, a přesto tak důležitá. Na ní stojí výborné výsledky sportovců, ale má také vliv na jejich nezdary a neúspěchy. Zanedbáváme-li ji dlouhodobě, může vést k dlouhodobým či chronickým onemocněním. O čem je řeč? O regeneraci. Proč je tak důležitá? Jak správně regenerovat a co k tomu použít?

>>> ČÍST DÁL <<<

 

Postřehy pro následovníky

Pokud pravidelně trénujete a máte nějaké kopce nachozené/naběhané, zřejmě dáte první půlku úplně bez problémů a v docela překvapivě rychlém tempu. Pak se začínají sčítat jednotlivosti - únava, nevyspání, otlačené nebo odřené nohy, namožené svalové partie a začíná práce pro hlavu. Připravte si motivační věty, které vám pomáhají a neztrácejte ze zřetele důvod, proč to děláte.

Připravte si teplé nápoje. Kombinace zimy a studených nápojů nám po cca 15 hodinách přivodila bolest v krku, která trvala až do konce.

Od začátku pravidelně jezte a pijte. V pozdějších fázích vůbec nebudete mít na jídlo chuť a moc toho nesníte, o to víc je potřeba jíst v začátku. My jsme jedly i pily každých 1 200 metrů.

Sbalte si s sebou všechny běžecké věci, co máte a nechte si je pod kopcem. Hlavně ponožky a boty. Možnost se kdykoli převléct do suchého je úplný luxus a oddálí vám to bolístky na nohách, prochladnutí i vyčerpání. Troje ponožky nestačily, stáhla jsem pak o ponožky další tři kamarády – díky!!!

Nepodceňte support. Na začátku jsme si myslely, že hlavní úloha supportu bude doplňovat flašky. To bylo nakonec to nejmenší, co musela Simča zvládat. Odnesla včas věci pod střechu, připravovala nám vždy vše, co jsme potřebovaly na další kolo a nosila nám to ze základního tábora na každou naši otočku. Dávala pozor na počasí a včas nám donesla bundy, aby nás déšť nezastihl nepřipravené na kopci. Motivovala nás. Cpala do nás jídlo, i když jsme nechtěly. Předvídala naše potřeby a znala je lépe než my. Prostě nepodceňte výběr supporťáka, protože co na sebe vezme on, o to lehčí budete vy.

Pokud to půjde, běžte do toho alespoň ve dvou a k tomu si zajistěte další doprovod aspoň na část trati. Nedokážu si představit, že bych tohle měla absolvovat sama.

 

Poděkování

Kopíruji děkovačku z mého facebookového profilu, neboť bych to znovu nedokázala napsat lépe:

 

Užitečné odkazy

 

Autor: Kateřina Balcarová

Zdroje: archiv autora, Jan Dvořáček – trailrun.cz, Monika Bartoníčková, Vít Balcar, Simona Kosková, Darina Hrušková

Kempování uprostřed překrásné korutanské přírody

Cestopisy a reportáže

Dovolenou pod stanem nemusíte trávit jen v Čechách. Krásná místa pro kempování najdete i na jihu Rakouska, kam se teď společně vypravíme.

Putování po Indii - 6. část: Cikánský stan

Cestopisy a reportáže

Baťůžkářovo putování Indií se blíží ke svému konci. Rozloučíme se s ním (jak jinak) ve velkém stylu.

Putování po Indii - 5. část: Indická svatba

Cestopisy a reportáže

Spousta dobrého jídlo, pití, skvělá hudba a zábava až do časných ranních hodin. Svatby prostě musí milovat každý! Ale zažít pravou indickou svatbu, to se jen tak někomu nepodaří.

Vybíráme pro vás

Zateplené softshellové kalhoty Winter SShell Trs značky Regatta ochrání dívky i chlapce před prochladnutím...
Dětská funkční dvoudílná souprava Baselayer JR od firmy Craft je vyrobena z velice příjemného a měkkého...
Zingl K je dětské triko od výrobce Husky si velmi rychle děti oblíbí díky pěknému potisku na předním...
Dětská zimní bunda Alpine Pro Nootko 2 Ins ze softshellového materiálu využijí děti do přírody, do města...
Kšiltovka Vans By Drop V II Snapback Boys s vyšitým logem na přední straně vás ochrání před sluncem...