Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

Jarní Black Friday 🖤 slevové šílenství - slevy až 70 % 🙊

⚡ eXtra slevy: získejte slevové kupony na vybrané značky. Získat

Nemám zájem o slevy a akce, chci lištu skrýt

Nedělní běžko-keškování na Šumavě

Bylo nebylo, za sedmero horami, za sedmero řekami si jedna členka týmu 4camping.cz užívala zimní víkendové pohody v malé obci Dobrá Voda blízko Sušice na Šumavě. Zajímá vás, co jsem zažila? Tak čtěte dále. Pokud ne - mějte hezký den.

Hrouda%20sn%C4%9Bhu1.JPG

Vzduch svěže voněl, bílý sníh se nádherně třpytil pod zlatavým slunkem na totálně azurové obloze. Sobotu jsem si užila s přítelem a dětmi na sáňkách a bobech, v neděli jsem se rozhodla uskutečnit samostatnou výpravu na běžkách po okolí. Nešlo mi o lámání rekordu v počtu zdolaných kilometrů, nýbrž o užití si ničím a nikým nerušené horské nedělní pohody naplno.

Kudy kam?

Jako zavilá přívrženkyně celosvětové hry geocachingu (už jsem si nechala vyrobit i své vlastní razítko, jupí!) jsem trasu plánovala především nikoliv podle doporučených běžkařských tras, avšak podle mapy obsahující vyznačená místa, kde se kešky skrývají. Nejde sice o vysloveně zimní aktivitu a některé keše mají v listingu přímo napsáno Nevhodné v zimě, ale jsem celoživotně paličatý býk, který se neřídí žádnými zbytečnými radami, příkazy a zákazy, a tak jsem se vydala i směry předem téměř značícími jistý neúspěch. Boj se sněhem opravdu nakonec skončil 2:1 pro nenalezené keše, ale i přesto jsem si den náramně užila jedinečným způsobem.

Pár triků, jak porazit chlad

Je jedno, jestli čekáte na tramvaj, zapínáte vázání na snowboardu před nádherným polem prašanu nebo zatloukáte poslední kolík před nocí pod zasněženým vrcholem, v teple chcete být kdykoliv.

>>> ČÍST DÁL <<<

Dobré ráno, světe!

Začnu hezky od rána. Po nakrmení hladových dětí a nachystání svačiny a čaje do termosky nejen pro sebe, ale i pro svou smečku (rozumějte přítele s dětmi) jsem se musela pořádně obléknout na celodenní expedici.

Obyčejné řídnoucí punčocháče od dětství mi stále často slouží jako první vrstva, ale ne každý jimi stále v dospělosti disponuje. Na ně zateplené podkolenky a jako poslední vrstvu již z dřívějška osvědčené kalhoty Husky. Na horní část těla jsem oblékla polyesterové termotričko s dlouhým rukávem (ohlížím se občas po daleko lepším merinu, ale člověk nemusí mít vždy vše nejlepší, aby byl spokojený), novou mikinu od Regatty a navrch zimní bundu Husky, která je sice více než na běžky určená na sjezdování, ale mám ji ráda a považuji ji za univerzální na všechny druhy zimních sportů. Rukavice (jedny speciálně upravené pro ovládání mobilu, druhé hřejivější), čelenku, multifunkční šátek kolem krku, do kapsy pro sichr kuklu a hurá vstříc celodennímu pohybu! S sebou na záda krosnu, neboť jsem neměla jiný batoh, hodila se však později na odložení bundy a jako chlad ze země nepropouštějící sedačka.

Vzhůru za dobrodružstvím

Rozloučení proběhlo formou vysvětlení tříletému Janíčkovi, proč jedu najednou na výlet sama. Pochopil. První hluboký nádech venku mě naplnil slastnými pocity. Paprsky slunce mě zašimraly na ještě lehce ospalé tváři. Čeká mě skvělý den, pomyslela jsem si. Nebylo mi ani smutno. Chtěla jsem si užít den jen sama se sebou a sněhem.

Mapa mě vedla k první kešce umístěné na pomezí les/louka. Brzy jsem začala bloudit v kruzích, neboť navigace v mobilu skákala jako vyplašený zajíc. Sem tam, nahoru, dolů, doleva, doprava. Rozhodla jsem se běžky sundat a hledat jen v běžkových botách. Jak jsem v tuto chvíli ocenila přibalené skvělé návleky Tatonka! Zapínání mají vzadu, což je sice méně praktické pro jejich nasazování, avšak přišlo mi logické mít zip na opačné straně než je ta, jíž se člověk prodírá sněhem. V tomto případě jsem došlapovala dost svrchu, takže bylo jedno, kde jsou zipy umístěné. Hlavně že nepropouštějí vlhkost.

Nápověda k nezimní kešce zněla zhruba - Domek pod borovicí. Náhle jsem spatřila zlomenou borovici ohnutou do tvaru stříšky, trojúhelníku. To bude ono! Boříce se do sněhu, běžela jsem k ní rychlostí hlemýždě. Odhrabala jsem sníh všude kolem a nic. Popošla dál, hledala očima, hrabala rukama a… nikde nic. V podobných situacích mě napadá: „Budeme se sem "muset" vydat ještě minimálně jednou na jaře / v létě / na podzim." Snažím se slovo muset nahrazovat slovem chtít, jenže věta: „Budeme se sem chtít vydat …" zní přeci jen krapet divně. Kašlu na kešku. Najít ji není přeci životně důležité.

Silvestr%202018%202.jpg

Běžkařské trasy na Paprsku

Dnes nás Katka Balcarová se svojí partou provede bežkařskou stopou česko-polským pohraničím.

>>> ČÍST DÁL <<<

Biologickým potřebám neporučíš

Bylo již kolem poledne a přišel na mě hlad. No jo, na čerstvém vzduchu a při pohybu vždy člověku rychle vyhládne. Sedla jsem si pod smrk tak, abych měla před sebou jako na dlani luxusní výhled na zasněženou krajinu ozářenou sluncem v nadhlavníku. Vyndala jsem svačino/obědo/svačinu a snědla ji. Nezbyl ani drobeček. Termoska vydala bez mučení polovinu obsahu, zbytek jsem si schovala na později. Cítila jsem se tam jako jedna známá postava z filmu Mrazík ukusující pod stromkem cibuli, ale bylo mi krásně na duši. Jen se mi lehce stýskalo po mé milované smečce.

Jede se dál

Pokračovala jsem směrem k další kešce, neznechucená neúspěchem. Cesta byla však velmi krušná a slastného sjezdu jsem si opravdu neužila. Cesta byla označená sice jako turistická, ale očividně jen v létě. Možná by se hodilo mít přibalené ještě sněžnice, napadalo mě. Příště. Klesala jsem místy, kde nejde na běžkách rozumně brzdit. Sestupovala jsem jako zpomalený film, protože jsem po třech pádech na stehno na opravdu řádně promrzlém sněhu získala silný respekt k přírodě a svému běžkařskému (ne)umu.

Druhou keš v řadě jsem našla snadno. Byla zimní, visela na stromě, vidět byla bez potíží. Spravila mi chuť, otisknout razítko a alou dál. Třetí, poslední keš jsem začala hledat až po krásné projížďce podél částečně zamrzlé říčky Křemelné. Po vystoupání Žákovou cestou k přechodu přes hlavní silnici a po dalším nekonečném stoupání přes zasněženou louku. Běžky jsem ke konci opět raději opět sundala, nesla v ruce a bořila se hlubokým sněhem pěšky. Běžky, kešky a pěšky. Třetí keš dne mi také zůstala zapovězena do doby roztání sněhu. Nevadí, stejně byla po cestě.

Osmý den schází nám

Už začala klesat teplota a stmívat se, tak jsem vytáhla druhý a třetí zázrak výbavy – kuklu Sensor a hybridní čelovku Petzl čerpající energii buď z akumulátoru Core nebo ze tří mini tužkových AAA baterií. Jak šikovná možnost volby! Lze vybírat mezi třemi světelnými módy bílé barvy a dvěma barvy červené.

Můj zvyk vychutnat si na horách kdekoliv šálek horké čokolády se šlehačkou jsem pro dnešek zavrhla v rámci úspory času. Proč jen bývají víkendy tak krátké? Čekali na mě známí s odvozem domů do matičky Prahy. Rychle jsem se vrátila již za husté tmy k chaloupce, osvěžila se vodou z pramene nacházejícího se hned naproti ubytování a honem sprcha (tak ne - netekla teplá voda), večeře, sbalit a chrnět v autě celou cestu.

Ženou ženu severem - běžkování v Laponsku

Byla jednou jedna žena, která kdesi za polárním kruhem, nasadila běžky a vydala se objevovat krásy Laponska.

>>> ČÍST DÁL <<<

Stálo to za to

Na dotaz, kolik jsem tak najela kilometrů, odpovídám: „Málo, ale o to drsnějším terénem, kam lidská noha v zimě běžně nevkročí." Absolutní klid a ticho mi dobily baterky na nadcházející pracovní týden v kanceláři.