Přeskočit na kategorie produktů Přeskočit na košík Přeskočit na navigaci

⭐ Pořiďte outodoor a camping vybavení Zulu 🐘 až o 55 % levněji ➜

Právě dorazily! 🎉 Objevte naše novinky a kód: NEW12 🌸

🌻 Obujte se do jara s naší nejširší nabídkou bot – 59 značek, 1700 modelů! 🥾

Nemám zájem o slevy a akce, chci lištu skrýt

Putování po Indii - 3. část: Kumbh Mela, největší mela na světě

Baťůžkářova jízda Indií okořeněná dalšími dobrodružstvími a zážitky včetně svaté koupele pokračuje, jak jinak než tuktukem.

Vítejte v Alahábádu

Z autobusu jsem vystoupil na okraji města Alahábád, které v nedávné době změnilo jméno, ale všichni mu pořád říkali Alahábád. Náhodný Indický pár mě vzal pod svá křídla, čímž jsem se nedobrovolně stal součástí divadla, které se hrálo pouze v hindštině. Jak bývalo v Indii zvykem, všechno začínalo i končilo u tutktukářů. Jednoho jsme naverbovali a on vyrazil sebevědomě vstříc husté dopravě, kterážto výprava pochopitelně skončila ještě dříve než začala, protože místní silnice mohly jen těžko obsloužit milióny tuktuků, drožek, rikš, aut a motocyklů. Možná by se během mého vyprávění mohlo zdát, že se dopouštím nadsázky, a tak bych hned na úvod rád upozornil, že je tomu spíše naopak, protože je pro mě samotného těžké představit si desítky milionů lidí na jednom místě.

Šofér to otočil do protisměru a křižoval zapadlými cestami kdesi po okraji města, pokud se vyprahlá země plná výmolů vůbec dala cestou nazvat. V kabině jeho prastarého stroje na třech kolečkách jsme různě padali jeden přes druhého, sotva že bylo možné si zároveň hlídat bagáž.

Když se tříkolka konečně zastavila, tak jsme se z ní vypotáceli celí pomačkaní a otlačení. Bylo to na prašném parkovišti, hned u závory, za kterou bylo velké nic. Tuktukář se s mým samozvaným průvodcem vášnivě hádal tak dlouho, až dostal zaplaceno a my se vydali pěšky přes to daleké nic, vstříc nevím čemu, protože angličtina byla v těch místech jazykem dosud neobjeveným.

Časem jsme se dopotáceli k další závoře, kolem které se na slunci vyhřívala banda uniformovaných mužů. Následovala další vášnivá debata, a tak jsem pokračoval po vlastní ose. Pořád rovně, což znamenalo vstoupit do bludiště cirkusových stanů, z jejichž amplionů však nevycházela žoviální hudba, nýbrž strojově suché odříkávání rozdílných manter. SVA HÁ, SVA-HÁ, SVA-HÁ. OHM-GANGA-NAMA-HA. SVA-HÁ.

Putování po Indii - 1. část

O tom, že je Indie hodně intenzivní místo, přesvědčilo cestovatele Vojtu Kaderu již prvních pár hodin strávených na jejím území.

>>> ČÍST DÁL <<<

Welcome home

Dějiště události o rozloze deseti kilometrů čtverečních bylo rozděleno do osmnácti sektorů a stovky malých kempů, z nichž každý patřil nějaké náboženské sektě a jeden jediný byl po celý měsíc okupovaný lidmi z daleké Evropy. Konkrétně se jednalo o mírové aktivisty moderní doby, kteří si říkali Rejnbow a právě tam jsem měl namířeno i já. Jenže to nebylo zas tak jednoduché. Na události takového rázu nedostaneš mapu ani program a vydyndat z kohokoliv nějakou použitelnou indicii je téměř nemožné.

Dostat se do cíle mi zabralo celé odpoledne. Byla to zdánlivě nekonečná pouť kolem zástupu bizarních existencí a podivných staveb v kulise uši-rvoucího rachotu z hlubin nejzvrácenějších představ. Cestou jsem si dal dva čaje a jedny nudle. Čaj byl klasicky přeslazený a nudle chutnaly prostě jen jako nudle.

V té změti provizorních chrámů zasvěcených bohům, o kterých jsem v životě neslyšel, jsem se cítil zoufale ztracený. Barevný nápis Welcome home na vysokém plotu z vlnitého plechu mě ale ubezpečil, že jsem v tom chaosu nalezl alespoň malý kus domova.

Posezení u ohně

Přišel večer a okolo ohně se sešlo tolik žijících anomálií, že se má hranice vnímání bizarností posunula o pořádný kus. Například naproti sedící Japonec, potetovaný od hlavy až k patě, který měl místo očí jen děsivé černé uhlíky, byl ještě docela slabej. Neměl totiž pětimetrové nehty a ani visací zámek nebo šavli v penisu.

Snad každý z příchozích návštěvníků byl nějakým způsobem podivný, nehledě na to jak vypadal. Po mé pravici se například posadil muž připomínající Dalajlámu. Chvíli jen tak okouněl a pak vytáhl nový smárt foun a začal mi prezentovat svou nekonečnou sbírku selfíček. Pořád se u toho infantilně usmíval a dožadoval se pozornosti. Když ale nebyl spokojen s mou reakcí tak vytasil eso z rukávu - prezentaci svých fotografií okořeněnou hudbou od Phila Collinse.

Putování po Indii - 2. část: Posvátné město Rišikéš

Baťůžkář Vojta Kadera pokračuje v objevování Indie, dnes se spolu s ním podíváme do posvátného města Rišikéše.

>>> ČÍST DÁL <<<

Spirit a hlad

Už potřetí ke mně dokolovala tradiční dýmka zvaná čilam. Za svůj život jsem už kouřil ledacos, ale tenhle místní materiál mé plíce rozhodně nešetřil. Naplnil jsem je těžkým dýmem a spirit té sváteční nebo možná úplně obyčejné noci vystřelil mého ducha vysoko nad obzor.

Znovu jsem k sobě přišel společně s pocitem hladu, jež se po čilamu zpravidla dostavoval. V nejbujnějších končinách mé fantazie jsem si vizualizoval langoše s česnekem, kečupem a řádnou porcí legendárního sýra ejdam. Jako další se v mé hlavě zjevil chlebíček s poctivou náloží bramborového salátu, se šunkou a vařeným vejcem. Utřel jsem slinu a v tom se to stalo. Až ke mně pod nos dokolovala obří mísa plná sladkých koulí. Posadil jsem se a s pomocí čichu jsem se snažil identifikovat z čeho ten zázrak může být stvořen. Představoval jsem si rozmašírované datle, fíky, kokos, tahíny, ořechy a další ingredience. Vložil jsem to do svých úst a tajemství bylo odhaleno. Byla to obarvená kostka cukru s olejem. Prostě Indie.

O autorovi

Vojtěch Kadera

Vojtěch Kadera je dobrodruh a celoživotní nomád. Všechny své cesty a životní peripetie zaznamenává do dekadentních povídek, které se vyznačují svou syrovostí a hédonismem. V roce 2020 autor vydal svou prvotinu - Baťůžkář: příběh štamgasta.

Baťůžkářovo video - Kumbh Mela 2019

Bába, ajfoun a vrtulník

Posadil jsem se, abych si mohl zapsat postřehy z pestrého večera. Hezky postaru, tužkou na papír. V tom mi ten cár papíru nějaký další svatý muž vytrhl z ruky a napsal na něj své číslo na WhatsApp. Pak chvíli něco hindsky vyprávěl, načež ze svého oranžového prostěradla vytáhl nejnovější ajfoun a ukázal mi video, jak jezdí na Roajál Enfíldu po Kumbha Mele. Ještě jsme pak dlouze rozprávěli. Já a nejsvatější muž zvaný Bába. Pochopil jsem ale jen to, že si chce brzy pořídit Dukaty ale jeho kámoš Bába-Pilot má vrtulník a to už asi v této reinkarnaci překonat nestihne. Kdyby v ten moment do kempu přijel Ježíš na Hárleji, asi bych se nedivil.

Hned další noci jsme se měli vydat na jednu z nejdůležitějších společných koupelí v řece Ganga. Měl to být mystický moment, ve kterém se okoupe v posvátné řece nějakých deset miliónů lidí, pokud možno všichni najednou a ve stejné oblasti. Nebudu se snažit tady z toho udělat cestopisnou reportáž plnou užitečných informací, protože ty informace stejně nemám, hindsky neumím a krom toho mi stejně nevoní podávat příběh takovým způsobem.

Hrdý partner cestovatele Vojtěcha Kadery

V rámci projektu PODPORUJEME VAŠE SNY pomáháme sportovcům, dobrodruhům a nadšencům plnit jejich sny. Podporujeme také kulturní, sportovní, turistické a cestovatelské akce, stejně jako společensky prospěšné iniciativy skupin i jednotlivců. Více na PODPORUJEME.

Hurá k řece!

Byly asi tři ráno, když se naše čtyřčlenná výprava v čele s indickým průvodcem zformovala před branami Rainbow kempu, aby se pokusila pokořit vzdálenost domnělých deseti kilometrů, až k místu, kde se budou koupat Bábové. Z nějakého důvodu bylo prostě důležité se okoupat s nimi, a tak jsme šli.

Naše cesta kolem nekonečného počtu kempů byla z počátku prázdná, ale co nevidět se chumel lidí začal nabalovat, až jsme najednou kráčeli v davu vlajkonošů, Bábů, náboženských fanatiků, velbloudů a slonů. Všichni se oddávali společnému veselí a ani policisté s píštalkami či organizátoři s tyčemi nedokázali usměrnit počínající orgie. Dav plynul sveřepě dál, za zvuku bubnů a neustálého opakování mantry: HAR-MAHA-DÉ.

Najednou to byla hlava na hlavě. Tělo na tělo. Ňadro v mém obličeji. Cokoliv. Ostré záře reflektorů osvětlovaly nastalý chaos, ve kterém se snažili k řece procpat nejenom houževnatí mladíci jako já, ale i početné rodiny včetně malých dětí, které jejich matky svíraly ve svých náručích. Běžně se v té skrumáži ztráceli členové rodin, kteří se pak jen velmi obtížně mohli znovu shledat se svými blízkými, ale to bylo riziko podnikání. Svatá koupel si žádala své oběti.

Cestovatel Vojtěch Kadera: Jak to celé začalo.

Vojtěch Kadera svoji cestovatelskou dráhu odstartoval již na základní škole stopováním ze školy domů a stejným způsobem přepravy dnes poznává cizí krajiny.

>>> ČÍST DÁL <<<

Svatá koupel

Prvním záchytným bodem byla jedna z masivních pozlacených bran, symbolizující začátek nejsvatější poutě, speciálně upravené pro rozměry kolosálních pojízdných ašrámů, kde zpravidla seděl na trůnu hlavní guru a kolem něj nejvěrnější následovníci. Oddělit členy nižších kast od Bábů, guruů a jejich následovníků se snažilo několik pověřených osob s bambusovými tyčemi v rukou, jimiž neváhali přetáhnout odvážlivce libovolného věku. Nejabsurdnější na tom bylo, že se jedni od druhých téměř nedali rozeznat. Vyřešené to měli pouze Bábové. Ti byli zásadně nazí a upatlaní od popela.

Nebylo tak úplně jisté, jestli nás ozbrojení hlídači skrze bránu pustí. V celé Asii velmi spolehlivě fungovala strategie bílého člověka, která spočívala v suverénním vystupování, jež samo o sobě stačilo k překonání nejednoho zákazu, díky obavě místních, že by si snad mohl být důležitým člověkem. Takový fotoaparát pak dodával spolehlivý punc reportéra z National Geographic. My jsme ale fotoaparát neměli a v naší umouněné eleganci jsme sotva mohli působit důležitě. V jeden moment jsme se tedy jednoduše všichni rozeběhli a unikli jsme strážným za zády.

Následoval dlouhý průvod mezi dvěma ploty, za kterými stáli ti obyčejní Indové, toužící po tom být jako my. Blesky fotoaparátů oslňovaly naše tváře a všichni zpívali a tančili. Do tmy zářilo čím dál více protivných světlometů a naše cesta se najednou stočila na úzký most přes řeku, do které se vrhali lidé kam až oko dohlédlo. V davu začínalo být docela těsno a čím blíže jsme byli k našemu místu, tím větší neklid panoval. Dlouhé prostoje střídaly zběsilé sprinty, jež byli nuceni absolvovat všichni bez výjimky. Vlhkost už byla cítit ve vzduchu, když se do toho chaosu opět přimíchali policisté s otravnými píšťalkami a strážní s bambusy, kteří se snad nějakým pofidérním způsobem snažili usměrnit proud lidí. Nic nefungovalo. Všichni se vrhali střemhlav přímo do ledové řeky ve stylu kamikaze.

Putování po Indii - 4. část: Šamanský kemp

A je to tu, další díl indické ságy je na světě. Tentokrát nás Vojta Kadera vezme mezi šamany. Už se nemůžeme dočkat! Baťůžkářovo putování nás prostě baví!

>>> ČÍST DÁL <<<